Lesy v okolí Holasic jsou ještě stále plny dříví z loňské kalamity.
Stejně jako vloni v létě a potom podruhé na podzim jsme neváhali a koupili opět pár kubíčků dubového a borového dřeva.
Pro dopravu metrů jsme měli k dispozici Ávii a na vynikající vozíček z dílny Pepíčka Zechmeistra pro převoz na místo uskladnění.
Přesto to byla docela pěkná dřina, 8 kubíčků se pronese.
Pomocníci při zpáteční cestě naprázdno.
Terezka Dynková se na sobotu stala zručnou sklenářkou.
Její bratr Jirka se kromě rozměřování metrů dřeva ve složi věnoval odpoledne bílení hostinského pokojíku v podkroví holasické usedlosti.
Po takové dřině samozřejmě všem moc chutnalo.
Nejmenší na dvoře trénovali po dobrém obědě zatrloukání hřebíků.
To je Bětka Poláčková - při té náročné práci se tváří pořádně důležitě.
Než zvládne takovou hromádku hřebíků, bude to chvilku trvat. Ale do večera daleko ...
Její bratr Vojta není o nic méně zručný.
Hřebíků si také nevzal nejméně.
Co dřív trefím - taťkův prst nebo hřebík?
