Jak je to pořekadlo? "Malé kolo, krátký rozum?"
Ale ne, to je přece: "Málo sněhu, malé kolo!"
Tady má někdo o kolečko víc.
Jak jen to dělal ten Maxipes Fík? Takhle si to vozidlo hodil přes rameno...ale tu část s tím nasedáním na větší kolo si z Maxipsa nějak nepamatuju...
...a navíc to určitě bylo obráceně.
Tak, a velké kolo veze malé kolo do školky. Tím končí pohádka o malém kole a málo sněhu.
Ovšem jednou jsme se v noci probudili a bylo hodně sněhu.
Dočista Bílé Vánoce.
Tak nám, Lucinko, pěkně ještě jednou pověz, jak je ta říkanka o kole a sněhu.
"Hodně sněhu, velké kolo!"
Tady se nám ale zadřela kolečka v blatnících-sněžnících plných sněhu. Museli jsme vyrazit po svých.
Kam se hrabe Mount Everest, Pik Komuňizma, nebo všech Devět Skal. Tohle je hora, které se prostě nedá odolat. Prý se jmenuje Arthur's Seat, pak ovšem Arthur muselo být jméno pro sáňky.
Budeme se opalovat, jo?
Tak dobře, nebudeme.
Poslední fotografie slavné barcelonské dirigentky Lucía Avalanchez, těsně předtím než Sbor Horských Svišťů pod jejím vedením strhl sněžnou lavinu.
Výhled na jih Edinburghu a kopce Pentlands za ním.
Výhled na sever a taky na budovu Informatiky, kde jsem tou dobou teoreticky měl být.
A koho to nevidíme uprostřed horské pustiny? Cyklistu. Asi hledá kolo. Tak to jedině tak Vysoké Kolo v Krkonoších.
Kdo jinému...
...jámu kopá...
...sám do ní padá.
Znáte ty případy nevybuchlých min ze světových válek? Tak tady nám pro změnu dopadl jeden zapomenutý parašutista.
Cíl je před námi, co by sněhovou koulí dohodil a zbytek dolyžoval.
Síly docházejí, kyslíku ubývá...
...ale správná horolezkyně to nikdy nevzdá...
...cit pro rovnováhu ji neopouští...
...a jako odměna -- nádherný výhled :-). Na další cestu :-(.
Tak se do toho opřeme...
...ještěže jsme to letos s vánočním cukrovím nepřehnali a protáhneme se tak i úzkou průrvou. Tady orel, tady orel, hážu foťák!...
...Tady pštros, tady pštros, chytám!...
...Tady otázka: "Už jsme tady?"
Slavné dobytí vrcholu. Ale psst, nikomu ani muk, že jsme doma zapomněli sponzorskou textilii.
Schválně, kdo uhádne, koho jsme to asi doma zapomněli?
Záběr ze středu města.
A tohle je záběr z vrcholu.
A takhle vzniká lavina.
Navazujeme kontakt s domorodci.
Sníh byl na stavbu perfektní, naválet kouli, kterou jsme stěží uzvedli dva trvalo asi dvě minuty. Navíc nám eroze za posledních pár tisíc let nachystala skvělé kamínky.
Je těžké se od kamaráda odtrhnout, ale za tu loužičku, co by nám doma nechal, by nás paní domácí nepochválila.
Tak na shledanou a pěknou zimu, pane sněhuláku!
Někteří se prostě nemohli odtrhnout.
Ale vzhůru dolů. Teda teď už dole jsme, tak vzhůru rovně a pak už jenom kousek dolů. Takhle si představuju ideální zimní silnici. Tato se jmenuje Qeen's Drive, aneb Královnino Řízení.
Tady bruslí kačeny, které zapomněly odletět.
A tady bruslí rostliny, které nezapomněly vykvést.
Tak tamhle za tím kopcem žije jeden hrozně prima sněhulák.
