Cestu do Jeseníku jsme si naplánovali přes Vidly. Tudy to ale nešlo. Cesta náhle skončila a před námi běžkař :-)
Do cíle jsme nakonec ale přece jen dorazili. Náš vojenský Albatros.
A jdeme se ubytovat.
Pokoj č. 510 - tady budeme bydlet.
Zařízení je stylově v zeleném tónu :-)
Z okna máme bezva výhled.
Místa je tu celkem dost.
A tady je i nějaká skříňka.
A tady je naše jídelna. Samé mňamky nám tady vařili.
Na uvítanou jsme dostali i zmrzlinový pohár.
Tobiášek taky ochutnal.
Nejlepší na poháru byl ovšem malý deštníček.
Nějak mě ten oběd zmohl.
Tady se bude běhat! :-)
Tobiášek si hned našel kámoše.
Sněhu tu všude leží ještě hromady.
První procházka po lázních.
Je tady všude spousta schodů.
Takové oplatky jsme si tady koupili!
Tobiášek kreslí.
Tobiáškova herna a kutilská dílna.
Odpočinek s medvídkem.
Jsou tady jenom 2 postele, my jsme tři...že by si někdo ustlal tady?
Kdepak! Všichni budeme spát pěkně vedle sebe na zemi :-)
Ráno jako vymalované.
Sluníčko, modrá obloha...
... sněhové podmínky ideální :-)
A tak hned po snídani jdeme oprášit našeho Ceeda...
... a vyrážíme na Ramzovou.
Sluníčko hřeje, ale fouká studený vítr, tak se dlouho nezdržíme.
Jen zkontrolujem Krtečka a jeho partu...
U lanovky na Černavu.
Nahoru jsme nejeli, jen se trochu prošli okolo.
Dali jsme si svačinku.
Zkontrolovali zdejšího vozový park.
Nakoukli jsme i do turistického přístřešku.
Měli tu pěkné kohoutky. Nic z nich ale neteklo.
Ještě poslední pohled...
... a jedeme zpátky na základnu do teplíčka :-)
Po obědě si vždycky trošku schrupneme .... všichni:-)
Odpolední procházka kolem hotelu.
Největší úspěch měly kaluže :-)
A tenhle stroj taky neušel Tobiáškově pozornosti.
Čvachty čvachty :-)
V hotelu jsme si půjčili sáňky, tak je testujeme v terénu.
Vydali jsme se po cestičce...
...s pěknými výhledy...
... a dorazili jsme až k ovečkám.
Ovečky se nám pěkně předváděly.
Ještě se pokocháme okolím.
Tobiášek změří hloubku vody v kaluži ...
...a zkontroluje, jestli je v hromádce krteček :-)
Není tam, spinká.
A jedeme domůůůů :-)
Ještě si ale musíme otevřít branku.
Středa ráno a Praděd na obzoru.
Po snídaní si Tobísek ještě pohrál s kamarádem.
A pak už jsme jen vyběhli nahoru do pokoje...
... a jen co Tobi ukončil svou ranní sérii s Krtečkem...
... vyrazili jsme na Červenohorské sedlo.
A tady opět azuro a sluníčko.
Jen ten vítr zase fouká víc, než by se nám líbilo.
Tak rychle pořídíme společnou fotečku...
... okoukneme okolí...
...pokocháme se rozhledy...
... a výhledy na sjezdovky.
Tobiášek jim tu trochu odháže chodníky.
Přišel nás pozdravit i horský pes.
Malá zkouška zdejší motovýbavy.
A ještě zapózujeme u naší motovýbavy :-)
A Tobiáškova hotelová motovýbava.
Tohle jsme objevili nedaleko hotelu.
A tady se staví sněhulááák.
A tady se baští teplé lázeňské oplatky :-)
Mňam!
Domácí pramen.
A kdybyste to nepoznali, tak tohle je zajíček. Tobiášek názorně demonstruje :-)
Opět Ramzové. Tentokrát ovšem už bez Tobiáška.
Ani dneska si ale nezalyžujeme.
Vyjedeme si lanovkou na Šerák.
Nejprve jedeme čtyřsedačkovou lanovkou na Černavu a nad hlavami máme ještě sluníčko.
To jsou ale panorámata, co?
Trošku mraky, ale jinak nááádhera.
Mezistanice Černava a čekání na přípoj směr Šerák.
A už jedeme vzhůru do oblak.
Tentokrát jednosedačkově.
A jsme nahoře.
Rozcestník u chaty na Šeráku.
Kdyby nebyly mraky, to by byly výhledy!
Jedna společná před chatou.
Kamenná zvonička.
Trošku mračno, ale i to má své kouzlo.
A ještě jedno foto a jdeme se dovnitř zahřát a dát si čajíka.
Návrat zpátky k lanovce.
Sněhu je tady ještě hooooodně!
A už jedeme dolů.
A už vidíme i něco jiného než mraky :-)
Ještě pár pohledů do okolí.
Nááádhera.
V sobotu jsme si prošli stezku V.Priessnitze
Čekala nás řada zajímavých zastavení a taky pěkné stoupání do kopce.
Lázeňský dům Priessnitz
Trojpramen Adéla, Flóra, Adolf. I hrníček tady byl.
A tady kdysi bývala přírodní sprcha.
Nějak takhle to tu tenkrát vypadalo.
A takhle zase vypadala naše další zastávka - Bezručův pramen.
Sem to bylo trochu do kopce, tak doušek vody přišel vhod.
Přístřešky u pramene.
Jitřní pramen - nejvýše položeny pramen, který jsme navštívili.
Jeho historie byla zajímavá.
Další zajímavé srovnání, jak to vypadalo dříve a dnes.
A na závěr stezky malé shrnutí aneb Priessnitzovo desatero.
Lázeňský dům Priessnitz nadohled, blížíme se do cíle.
Ještě malé zastavení na Jižním svahu.
Takových kousků je tady více.
Neděle a dovolená končí.
Ještě malá zastávka u kostela v Žulové.
A u zámku v Javorníku.
A Jesenicko pápáááá. Zase někdy příště!
Zpátky do Dobrušky jedeme přes Polsko. Ale počasí moc nepřeje, tak jen projíždíme a nikde nezastavuje.
