první pohled na El Capitana
skoro zahalený El Capitan
a blíž
a už ze slanění The Nose jak na dalni
pečlivé studium cesty
balení myšky
před haulováním
na nástupu
konce nevidno
nějaký želízka a otazník v očích
Marek stoupá
ještě čistá a svěží
hmm, je to kopec
“džimarování”
myška a pohled dolů ze třetí délky (z jednatřiceti)
začíná to být mírně vzdušné
vyndávání želízek
kladkostroj na myšku
kryt uvázání myšky
police pod prvním a jediným komfortním bivakem
to musí bavit
to teda musí
konec prvního dne
občerstvení v druhém dni, vodou se šetří, změna plánu ze tří dnů na čtyři
začínám být ušmudlaná, teprve druhý den
a taky unavená
první strana plánu
druhý bivak, dost sešikma, malej a tlačil
a co bude zítra? že by skála...
asi tohle a podobné, furt nahoru
se zátěží, rostoucí únavou...
furt hore, zpátky ni krok
spárkou k Great Roofu
převis
kladivo se hodí
fouká, prostě fouká
“to není zábava pro děvčisko”, říkává moudrý dědeček
prostě to musí stále bavit
bude kyvadlo? ne-e, si slaním, zkušeně ;-)
hloubka nebo jak se tomu říká
po kolikáté už
ale je tady krásně
no jo výhledy
a nastojato
Glowering spot
odlez z campu šest, našeho třetího bivaku
sokolík, to už jde konečně lízt
žula je krásná, skoro jako pískovec
výhledy zas a znova a furt hezký
stále jistím, 27.délka
5.10a, pohoda
prostě bolí, BOLÍ
vrásky už se vyhlazují, snad bude líp
třicátá délka, předposlední
hurá k vrcholu
5.12d a po čtyřech dnech, chachacha
žebříky
poslední štand a nožičky bolí
už jsem skoro srostlá s džimárkem
ale unaví to
horolezecká symfonie
díky Bohu
výhled z vrcholu El Capitana na Half Dome
pěknej strom
kolem půlnoci už ve stanu, na pevné zemi, bez sedáku
dobrou noc
