Sobota 3.7. V den příjezdu na tábor bylo třeba nejprve dostavět stany. Část tábora sice již stála, ale bylo třeba si postavit postele a vybalit věci.
Večer jsme zahájili táborovou etapovou hru přivítáním nových osadníků ve měste Remington Hill.
Neděle. Dopoledne bylo stále převážně pracovní, mj. jsme vstyčili stožár.
Chvíle odpočinku.
Oběd zatím pod širým nebem, jídelna dosud nestojí.
Ale odpoledne se situace napravuje. S pracemi v táboře pomáhá Javor, Noname, Smíšek a Gandy, kterým za to velice děkujeme.
Odpoledne vyrážíme k Šluknovskému rybníku, abychom se po práci trochu osvěžili a smyli vrstvy potu. Na cestě procházíme kolem tábora Camelotu.
Všichni vykoupaní, takže můžeme vyrazit zpět.
Pondělí. První nástup ke vztyčení vlajky a rovněž první kontrola úklidu stanů.
Po nástupu proběhla první etapa - hledal se nejsilnější muž/žena města. Každý si mohl naložit náklad, jaký unesl, přičemž se přepočítával s ohledem na vlastní váhu.
Byli nejsilnější kluci?
Kdepak, holky je jednoznačně porazily!
Šerif Chris Adams si důsledně zapisoval výsledky.
Holky se ukázaly opravdu jako nejsilnější osadnice.
Odpoledne jsme si zastříleli z luku. Resp. hlavně jsme se naučili, jak správně střílet.
Víceméně správný postoj...
...a nesprávný.
Tábor již kompletně postavený.
Po obědě jsme si vyrobili táborové zpěvníky.
A také jsme batikovali šátky rozlišující příslušnost k ranči v etapové hře.
Měli jsme ranč "u zelené sedmy" - zelené šátky, "u žaludového esa" - žluté, "u srdcového krále" - červené a "u kulového spodka" - modré.
Po svačině jsme si v lese zahráli na schovku.
Pohled na louku, vpravo náš tábor (vidět je tábor bílé šestky, náš je ještě za ním), uprostřed v dáli tábor Camelotu.
A zde v pozadí je tábor Kůzlat a Trpaslíků.
V podvečer nás opustili roveři, kteří nám pomáhali se stavbou, nicméně pustit jsme je nechtěli.
Vyzkoušeli jsme si též, jak správně vytvořit ohniště, rozdělat oheń a ohniště zahladit.
Náš tábor, vpravo v pozadí tábor bílé šestky. Již stojí, přestože osadníků se dočká až skoro za týden.
Není to vůbec jednoduché...
Hoří!
Městská vývěska.
A brána.
Úterý. Opět kontrola úklidu, tentokrát v trochu horším počasí.
Výroba květináčků, do kterých jsme si posléze zasadili vlastní semenáček a starali se o něj. Tedy, nekteří se starali...
Další etapa. To bylo jedinkrát, kdy jsme skutečně využili holinky.
Ranče mezi sebou bojovali o vlajky.
Večeři jsme si tentokrát museli obstarat sami.
Vykopat ohniště, přinést dřevo, zapálit...
...a může se opékat.
Středa. Ranní rozcvička.
Po snídani frizbee, kolektivní hra s létajícím talířem.
Ještě je třeba květináče nastříkat lakem, aby se barva nerozpila.
Hra na uprchlíky v lese.
V tom samém lese si skauti budovali nadzemní přístřešek.
Pohled na tábor shora.
Říman. Skauti měli etapovku na toto téma.
Oběd tentokrát bylo třeba ulovit.
V rámci etapové hry bylo třeba ulovit kuře a následně jej opéct na ohni.
Bylo třeba komplexních dovedností, aby se skupina najedla, ale nakonec se podařilo a všichni mohli být pyšní na svoje jídlo.
Večer se poprvé otevře Saloon, kde se mohli osadníci trochu rozveselit nad panákem whisky či skleničkou nějakého koktejlu.
A nebo také svoje těžce vydřené peníze rozmnožit (anebo prohrát) v ruletě či v kartách.
Čtvrtek. Příprava na další etapu.
A její uvedení.
Před obědem jsme zahájili šluknovské paralympijské hry.
Slavnostní zapálení paralympijského ohně.
A pak se již můžeme pustit do soutěžení.
Odpoledne jsme se vydali poprvé na koupaliště do německého Taubenheimu. Na cestě jsme procházeli polem chráněného náprstníku.
Nejpopulárnější atrakcí je pochopitelně tobogán. Jedinou nevýhodou byla poměrně studená voda.
Celkový pohled na aquapark.
Pátek. Ráno jsme vyrazili na dvoudenní výlet do Českého Švýcarska.
Náměstí v Krásné Lípě, kde jsme čekali chvíli na autobus.
Vystoupili jsme v Doubici.
V místní hospodě jsme doplnili zásoby vody.
V místě se tou dobou konal mezinárodní cyklistický závod žen, přímo na silnici, po které jsme šli, projižděl hlavní peloton.
Byla to rychlost, sotva se kola objevila, hned zase zmizela na druhé straně.
Odbočili jsme do lesa a posléze směrem do skal.
Zdržovalo nás jen množství borůvek po cestě.
Oběd před vstupem na tzv. úzké schody, což je skalní průrva, kterou vede naše cesta.
A to už jsou ony, úzké schody.
V některých místech jsme se s batohy stěží vešli.
Když jsme zdolali skalní stěnu, přišli jsme k takové přírodní horolezecké stěně.
Chvíli jsme si zalezli a pak, v narůstajícím vedru, vyrazili dál.
Došli jsme na stezku po jetřichovických skalách, kde se nachází několik vyhlídek do okolí.
I samotná cesta je poměrně zajímavá.
Viléminina stěna, jedna z vyhlídek.
Z ní je viděl i Mariina skála, na níž je další vyhlídka. Tam se také chystáme.
Výhled do okolí je skutečně impozantní.
Obrovský převis, kolem kterého stezka prochází.
Stoupaní na Mariinu skálu.
Při lesních požárech v roce 2006 bouda nahoře shořela, novou jsme od té doby navštívili s oddílem již podruhé (prvně na táboře v roce 2007, Tučňák je jediný pamětník tohoto výletu).
Tam jsme před chvílí byli.
Les se již značně zotavil, před třemi lety, rok po požáru, vypadal podstatně hůř.
Večer jsme konečně dorazili do kempu v Jetřichovicích. Po celodenním pocení se na cestě jsme ocenili napuštěné koupaliště.
Spaní jsme si rozložili na plachtě, jen tak, pod širákem.
A večeři si uvařili na ohni v kotlíku.
Spalo se nám výborně.
Sobota.
Spánek byl posilující, vstávání horší.
Na místo rozcvičky jsme vyrazili v plavkách ke koupališti.
Tou dobou se v něm pochopitelně nikdo nekoupal...
Jen my. A bylo to příjemné osvěžení!
Jetřichoviský kemp na jaře vytopila povodeň, ale nebylo to prakticky ani znát.
Vydali jsme se dál, do Pavlina údolí.
Některé mosty byly povodní strženy, takže jsme museli Chřibskou Kamenici překonávat po kamenech.
Od potoka jsme museli strmě vystoupat nahoru. Dole bylo příjemně, ale nahoře už bylo zase vedro.
Z Rynartic jsme se už autobusem vydali na cestu zpět.
Písková skulptura na náměstí v Krásné Lípě.
Po cestě zpět jsme se stavili na koupališti v Rumburku. Bazén byl opět i letos zavřený, ale vzhledem k počasí nám to ani moc nevadilo.
Na náměstí v Rumburku, kde jsme měli rozchod, zrovna hrála kapela Yo Yo Band, v souvislosti s již zmíněným cyklistickým závodem, který zde měl ten den cíl.
Cesta na tábořiště.
Cestu zpestřila sázka, tedy spíše "hec", zda Ťapka celou cestu unese Delfínův asi čtyřikrát těžší batoh.
S vypětím mnoha sil ho donesla až do tábora, neskutečné!
Vybalování věcí z výletu znamenalo velký nepořádek na táborovém náměstí.
Zasloužený odpočinek. I když, batoh mu odnesla Ťapka... tak spíše nezasloužený.
Tou dobou již byli na tábořišti i čtyři Lvíčata z bílé šestky. Zde náčelníci jejich indiánského kmene.
Večerní hygiena u studánky.
Neděle.
Prohlídka stanů a kontrola špinavého prádla. Někteří jedinci by si totiž během tábora vystačili s dvojím spodním prádlem a jedním trikem...
Jedna z dalších etap, přenášení vody.
Konečně jsme si zasadili do květináčků semenáčky.
Odpoledne jsme se zchladili ve vodní bitvě.
Večer podruhé otevřel Saloon.
Pondělí. Ranní rozcvička - "tankisti, v tank".
Dopolední softball.
A před obědem ještě trocha keramiky...
Odpoledne jsme vyrazili znovu do aquaparku do Německa.
Voda byla už o poznání teplejší.
Lvíčata na tobogánu.
Holčičí večer...
...a klučičí večer.
Úterý. Dopoledne proběhla celostředisková hra v lese.
Další etapa - zabírání území.
Večerní kabaret, na který si každý ve skupince připravil nějakou scénku.
Středa. Ranní nástup...
...a vztyčování vlajky.
A poté obligátní prohlídka stanů.
Etapa zkrocení mustanga.
Bylo třeba se udržet co nejdéle.
Z odpolední hry v lese se Ježek vrátil takto. Jeho pád hlavou do bahna musel asi vypadat jako v grotesce...
Následovala etapa, ve které se bylo třeba naučit maskovat jako indiáni.
A také střílet z luku jako indiáni.
Čtvrtek. Dopoledne jsme si vyzkoušeli jednoduchý country tanec. Všechny nakonec tančení velice bavilo.
Následovala etapa, ve které bylo třeba z indiánské vesnice Trpaslíků a Kůzlat dostat zpět odcizené zlato.
Bylo to obrovské krveprolití a nakonec se bohužel nepodařilo získat mnoho zlata zpět. Ale aspoň něco...
Čtvrtek byl fakticky posledním klasickým táborovým dnem, od pátku je třeba bourat tábor, takže jsme se společně vyfotili před naší bránou...
...a posléze ukončili a vyhodnotili celotáborou hru.
Nejúspěšnějším se nakonec stal ranč u žaludového esa.
Ranč u srdcového krále.
Ranč u kulového spodka.
Ranč u zelené sedmy.
Pátek. Snídaně...
...a jde se balit.
Po poledni je sbaleno, dalo to ale práci...
Na večer jsme se vydali naposled osvěžit do rybníka.
Sobota. Ráno nás překvapila prudká bouřka, taktak jsme stihli většinu věcí schovat nebo naložit na kamion, se kterým Arny v noci přijel.
Na rozloučenou jsme si ještě jednou zatancovali na píseň "Ó Zuzano"...
A pak již nastal čas odebrat se na vlak.
Každý účastník tábora dostal zbrusu novou oddílovou nášivku na kroj.
A už se odchází...
Tábor vždy definitivně končí shledáním dětí s rodiči. Radostná chvilka, snad s trochou stesku po právě skončeném dobrodružství v přírodě.
Tak zase za rok!
