Na Kallerghi po ránu nechutně fouká a je zima. Je to ledová větrná hůrka, ale jinak moc dobrá.
Po té hle silničce teď 5 km, pak vpravo nahoru. Vyrazíme něco po 10. h.
Poslední pohled z Kallerghi do Samarské soutěsky.
A tohle už je z cesty, byť ještě Gingilos nad Samarií.
Namáhavý stoupák od silničky ze sedla Bouria (Puria). (Majdin foťáček má na sobě plněnný vinný list z řecké konzervy.)
Vlevo dole pastýřské stavby v sedle Bouria, asi 1500 m.
Tady kupodivu nefouká a je docela horko.
A už jsme za silničkou a dost vysoko nad ní, skoro asi jako jsme ráno vyšli, ve stoupáku na Melindanou. Na vršku nad nad středem obrázku je Kallerghi, na obzoru vpravo je Egejské moře.
Polední pauzička po prvním stoupáku. Bez báglů by to byla hračka.
O dalších pár set metrů výš.
Ze sedla před Melindanou (1900 m) je vidět vidět severní Kéta jak dlani.
Nad námi létají orli a supi, ale nechtějí se fotografovat.
Odpolední oběd v 2000 m po klesání za Melindanou.
Siesta se přece na Krétě musí podržet i v horách.
Stín je vzácný.
Léčivé bylinky krétských hor.
Cesta od Melindanou do sedla Pyrou.
U sedla Pyrou, asi v 1800 m.
Na konci sedla Pyrou. Odbočka přes Eligias a Ag. Ionannés k Ag. Paulos. Tudy nejdeme, hledáme tady vodu.
Cisterna je pod námi.
Voda byla pitná po přecezení a převaření, pokud měl člověk žízeň (měl).
Od Pyrou směrem na Katsiveli je kousek cesty nadmíru hustě a nově značený.
To tady chtěji vést naučnou stezku?
Tohle se s foťákem nemá dělat; byl to omyl, který naštěstí nic nezničil a dal vzniknout tomuhle obrázku.
Za Pyrou, směr sedlo Katsiveli. Máme něco přes 2 h do tmy, na Krétě se dovede šeřit nečekaně rychle.
Začíná esíčkovité stoupání ke Katsiveli, je mírné, leč nezdá se mít konec.
Nekonečné táhlé stoupání (tohle ale není směr cesty).
Správnmý student nordistiky nachází norskou knihu i v pustině Bílých hor, ležela mezi šutry.
Sluníčko se povážlivě sklání.
Konečně v sedle Katsiveli!
Podvečerní sedlo Katsiveli (dno v 1900 m) s ohradami a nad ním hora Mandáki (2225 m).
