Město Bad Goisern žije závodem již v pátek.
Pro pamětníky minulého ročníku připravili prodejci speciál do sněhu.
Na návsi udělali obří stan,
v kterém se odpočítává start všech tras. Jako vtip dali vše na 5.00.
Ředitel závodu si to objede také.
U prezentace je docela nával, ale u trasy A jsem sám.
Jídlo v hlavním stanu bylo letos ochuzené o rakouské knedlo-zelo-vepřo vařené ve Woku, škoda.
Objednávám dobré počasí.
Tereza mi nevěří, že to takto po telefonu jde.
Pro ubytování jsme zvolili osvedčený sportovní areál, kde mají i teplou sprchu. Jinak než česky se tady nedomluvíš.
Na lavičkách borci doplňují tekutinu a přemýšlý, jak pojedou s Gerhardem.
Nad námi visí stěna Ewige, kudy zítra dvakrát profrčíme.
Myšlenka Gerharda nás inspiruje k velkému vtípkování.
Není nám ale jasné, proč se chce Gerhard trápit 16h, když to umí dát za 10.
Ráno v pět se zařazuji na konec startovního pole.
Schovávám se ve tmě, a potají ještě dospávám.
Start je přesně v 5.00.
Rozjíždím se s rozvahou, nejsem sebevrah.
Kdo by řekl, že jsem přijde tolik lidí podívat se na nás na blázny.
Už si to stoupáme na první kopec.
Některé úseky se tlačí, taková rozcvička po ránu.
Na vrcholu je ještě trochu chladno a honí se mraky.
Ale brzy se ukáže, že bude pařák.
Některé úseky nejdou dobře sjet a riskuje málokdo.
Tady se jede dvakrát, ani jednou se to nepokusím dát.
Zdravotníci přesto číhají na případné zběsilce.
Dole si dám pozor na schůdky z mostu, protože vidím, jak se hromadně mění duše.
Následuje odpočinková rovinka zpět ke startu.
Na občerstvovačkách musí makat stovky ochotníků.
Tehnle bojovník si dává voraz. Jsme teprv ve čtvrtině.
Některé stojky po asfaltu berou dech a zrak.
Jedeme starou solnou stezkou.
Znovu se to zvedá na neuvěřitelných 20%.
Sjezd po kraji sjezdovky je trochu dál dost o hubu.
Já se bohudík nevyndám.
Tady minulý rok padala voda ze skály celé to bylo pod vodou.
Rathanový slon je největší zvířatko v okolí.
Údolí je to pěkné a trochu odpočinkové.
Zpět na Káčku se sjíždí několik tras. A B i D.
Oproti harmonogramu mám trochu náskok, tak se nechám fotit.
"A" pytel vede po malinovém singlu.
Je to docela rychlé,
ale i technické.
Ne téhle občerstvovačce minule ohřívali ionťák, protože byla neskutečná kosa.
Letos je to tady takové pohodové.
Konec občerstvovačky znamená jediné: zase dávat.
Výjezd v největším horku přesahující 30°C udolává každého z nás.
Ale vyplatí se, dojížídme na vrchol osazený diváky.
Fandí tady už dvě hodiny.
Projíždí tady totiž skoro všechny trasy,
a tedy je na co dívat.
Dědové si sem vyšlápli na piknik a nabízejí mi pivo.
Automatický foťák číhá na jezdiče.
Zrovna jedou. Nemají čas se podívat dolů, to já si to ujít nenechám.
Výjezd z balkónu je taková výzva, ale bohužel zrovna nefotím žádný pád.
Dole jsem na počátku krize. Nesmím to dát soupeřům znát.
Stoupáme znovu šotolinami do kopců.
Gerhard mne povzbuzuje. Tempo uvisím, ale krize se prohlubuje.
Na občesrvovačku dojíždím s cílem co nejrychleji zregenerovat.
Dávám i pivo, ale paní mi ho namíchá s vodou.
Asi to tak bylo lepší, jinak bych usnul.
Spát se mi tedy chce, ale dávám jen 3 minuty.
V další etapě byla tajná občerstvovačka s pivem, ale měl jsem naspěch.
Přijíždíme k dalším kopcům za jezerem.
Po gumě to odvaluje ještě lépe než v bahně.
Poslední větší občerstrvovačka a na pozadí onen kopec.
Na kopci už se jede v bouřce. Proti bahnu je tedy prostěradlo.
Najíždím do další stojky přes potok, který se zde tříští o skálu a ochlazuje vzduch skokově o 5°C.
Zrovna mne přesvědčili, abych vzdal.
Měl bych prý jen malou šanci.
Sjíždíme dolů a užíváme si alespoň nádherné atmosféry.
Sraz je u téhle hospody.
Přijel pro nás speciální taxík.
Přije zachránit nás ztroskotance.
V Bad Goisern už je boj o zhlédnutí výsledků.
Hlavní stan je plný na prasknutí.
Přes noc nám málem uletí stan, ale nějak to přečkáme. Ráno balíme za mokra a vyrážíme domů.
Nemáme dálniční známku, tak vylepujeme přímo peníze. Snad to projde.
