Ve čtvrtek do Osla přiletěla Marťa, ale dlouho se tam neohřála, protože jsme obratem zamířili k nádraží, kde jsme se nemnoho hodin předtím přivítali, abychom odjeli to údajně květinového města, Kristiansandu. Cesta nočním vláčkem, na kterou jsme dostali plné vybavení v podobě klapek na oči, špuntů do uší, nafukovacího polštářku a deky. Ta přišla velice vhod vzápětí.
Průvodčí nás probudil lehce před čtvrtou a ocitli jsme se v Kristiansandu. No a začla zábava.
Po lehkém projití smrzlého spícího městečka jsme obsadili pozice na lavičce před kostelem, zabalili se do dek a čekali na milost rozbřesku.
Náměstí před "naším" kostelem nad ránem.
Detail kostelíku. Zamčeného, jak to u kostelíků v Norsku býva. Na zbloudilé duše nejsou prachnic zvědaví...
V Norsku je kola běžně válejí všude možně a nikdo s nima nedělá moc starostí.
Kolem osmé už se rozsvítilo a vyjevily se nám všechny krásy a zvláštnosti pátého největšího norského města (20 tis. obyv.). Kosa byla ale ještě pořádná.
Kdo by býval řekl, že v takovém norském Přerově bude mezinárodní letiště. Je tam a letadla lítají nebezpečně nízko na městem, i když na fotce to tak působivě nevypadá.
Antický konzum
Náš azylní kostelík v plné ranní parádě
Po opětovném návratu z již otevřené nádražní haly (kde jsme chvilku pookřáli) do míst doličných jsme se opět v ryzím bezdomoveckém stylu usadili v dece do partu a započali snídat gin.
Tohle je jeho víčko. A rozbřesk k tomu, prostě SunDay, norská pohodička...
A zas azylní kostel.
Náměstí před azylním kostelem s jakousi sochou (Noři jsou velmi sošně orientováni).
V "městě květin" jsme se posunuli na severozápad. Zde jsem zvěčněm s betonovým mostem.
Na severu města jsou pěkný lesíky, jezírka a malá skaliska. Na jednom takovém jsme se usadili s fotce.
Jezírko (jedno ze tří, ale netuším, zda první, druhé nebo třetí...)
Abychom mohli vpřed ni zpět, měli jsme jedinou možnost, a to překonat tento vetše vyhlížející můstek.
I Marťa nakonec posbírala všechnu odvahu a vcelku stabilně se chovající můstek zdolala.
Tohle je asi nejlepší ze série fotek, na kterých jsem se snažil zachytit barevnou rozmanitost jezírka.
Nad jezírky, na prvním hravém zastavení na houpačce
V tak pěkném květinovém městečku nezapomínají ani na svéráznou vodní vegetaci, kterou vydatně živí tímto kanalizačním systémem (vědec ve mě má nutkání označit norský přístup k životnímu prostředí za poněkud nekonzistentní a ambivalentní).
Pod mostem, který jste viděli pár snímku zpátky, jsme se pozdravili s tímto rock'n'rollistou.
Krom pozdravu s ním ale o moc víc srandy nebylo a tak jsme zamířili dál ve vnitrozemí.
Kostelík s pózující Marťou
Taktéž mnou
Ani na dovče nezapomínáme na jakési zdokonalování profesních znalostí, že...
V přístavišti je pěkný parčík a vůbec mnoho k vidění, i zamířili jsme až ke břehu.
Co naše oči spatřily, na dlouho nezapomenou. Považte...
TOHLE!
Když noři staví na vodu čluny, většinou to dopada daleko menší estetickou katastrofou, než v případě stavění soch.
Na druhém hravé zastavení jsme narazili na takovouhle velkou pěknou hračku...
Wííííí! Na joupačce Johnny baví...
V půli dne jsme se na pobřeží usadili na pěkné lavičky a společnost nám dělala tato popelniční ptáčata.
Skoro všechna na společném fotu.
No a nastal čas doplnění vydatného spánkového deficitu...
Pomník v upomínku vrtule...
Pomník v upomínku neznámeho letce. Vzácný případ, protože letec není zcela nahý, jak bývá u norských soch dobrým zvykem.
Toto je pevnost, která měla město chránit před nepřátelskými loděmi.
Že by jedno z potopených nepřátelských plavidel?
Marťa ho nesestřelila, už tam bylo dřív. A ty kanóny jsme do premávky taky nedostali.
Jakkoli jsme se snažili.
Asi tam je něco zaseklý. Nemáme ale tak dlouhý ruce, abysme to spravili :-(
Co bych vám k pevnosti ještě řekl... Pistolnící na ní sloužili vlasti v pohotovosti po nějakých 200 let.
Ale do boje se pevnost zapojila jen jednou, když z ní bylo páleno - cituji "na jakési anglické lodě". Velmi užitečná pevnost. Alespoň v těchto časech je užitečná pro dobrého jídla chtivé svatebčany.
Pevnost zevnitř, stylově nasvícená. Do pohostinného sektoru jsme bohužel přístup nedostali.
Kus od pevnosti mají Kristiansandští takové pěkné vodní hrátky. Opět se nabízí možnost srovnat s korýtkem pro lesní zvěř na jabloneckém Dolním náměstí.
Den začal mrazivě, ale po svojí většinu byl skutečně slunečný. Těch kytek ale tou dobou bylo přeci jen poskrovnu.
V pozdním odpoledni jsme se opět vrátili ke svému klíčovému bodu.
A ke stejnému náměstí. V Norsku se furt na něčem staví, takže udělat širší snímek architektury bez jeřábu nebo aspoň lešení je téměř neřešitelným úkolem. Alespoň takto jsem kristiansandské domky.
Hádejte, co to je za budovu.
Chlapeček (nahý) a žena (nahá), tedy naprosto fádní norské sochy, uzavírají typicky norsky tuto galerii.
