Architektura ve čtvrti Nydalen
Vlevo Studentenhus, vpravo Komarok, nebo jak se ta posmutnělá poloopuštěná hospůdka nazývá.
Funglnové bydlení v blízkosti školy.
Ruský večer s rýžovým salátem a kaviárem, pozadí hostitel Sergej.
Není nad to mít na buňce milující spolubydlící...
Pátěční večer patřil celoevropské muzejní noci. Míříme proto v čokoládovny...
Tady se asi nedobušíme, někteří ještě nepochopili.
Takovádle byla fronta na vylití si vlastní čokoládové figurky, a to ještě nevidíte za hradby do dvora...
Alespoň byla ve frontě příležitost zastavit se, vydýchat a vyfotit si proslulou norskou čokoládovnu Freia... (mimochodem vlastněnou vysokoobratovým německým Kraftem)
Už jsme se dostali až do dvora, aby nám řekli, že už nepřijímaj...
Tak jsme se alespoň potoulali po dvoře, nabrali čokoládové tyčinky do kapes a šli za další kulturou...
Inkognito pořízená fotka alespoň kousku kaple v královském paláci... Fotit se tam nesmí, ale že by byla kdovíjak honosná, to není... Vespod program komorního koncertu, který jsme vyslechli. Bylo docela narváno.
I soukromé vilky byly o muzejní noci tak nějak lépe nasvíceny...
Zase inkognito fotka - tentokrát americké velvyslanectví v Oslu, pokud by se vám to hodilo...
Jedna z norských (nebo spíš nečeských?) unikátností - benzínová pumpa vespod výškové budovy. Že by se nebáli neopartných ignorantů s cigárama v pazourech?
Alespoň výseč z výstavy fotografií Spirit of the Wild. Chtěl jsem si ty obrázky přefotit všechny jednotlivě za pěkného počasí, ale zatím nějak nebyl čas. Je jich tam asi 80 a myslím, že výstava už skončila.
Přesunuti v Muzeu Nobelovy ceny míru. V záplavě nenasytných spolunávštěvníků není ani čas kloudně vyfotit páně Nobelovy medaile...
Co vystavovat k něčemu tak hmatatelnému, jako je Nobelova cena míru? Třeba obří plakáty ze života africké chudiny s dojemným textem k nim.
Taky je možné návštěvnictvo oslnit neonem a dalšími svítilky v místnosti v drobnými interaktivními obrazovkami, na kterých je pojednáváno o jednotlivých laureátech.
A také lze návštěvníka uchvátit kouzelnou knihou, kde text vyjíždí a zajíždí do pergamenů, zkumavky na obrázcích se naplňují kyselinami a zobrazené dynamity explodují, tvoříce ve stránce knihy škody napravitelné jejím zavřením a opětovným otevřením.
Toto je ona kniha. Stačí otevřít, hrát si s ní po zbytek večera a nikoho k ní už nepustit.
Takhle vypraseně mi bylo onen večer v Nobelově muzeu.
Slečna průvodkyně, rozené hippiesačka a naivní nadšenkyně pro věc, pohybuje dalšíma interaktivníma šoupátkama, která nám umožňují dozvědět se o laureátech Nobelovy ceny i to, co o sobě sami nevěděli.
Obchůdek se suvenýry týkajícími ve zpravidla míru. Btw. červená je barva podporující hlad a konzum...
Když sveřepí návštěvníci po většinou odešli za dalšími dobrodružstvími, rychle jsme si ještě jednou prošli a zvěčnili sociální plakáty.
Takovou frontu jsme za sebou vytvořili před Národním divadlem, protože jsme se nechtěli hýbat dopředu. Tam totiž byla druhá část fronty, na kterou už byl o poznání méně výsměšný pohled.
Pokus zachytit interiér norského Národního divadla. Odpovídá svojí velikostí zhruba svému jabloneckému ekvivalentu.
Komůrka pro dýchánky herecké smetánky. U okna paní s českými kořeny, znalostí několika základních českých slov a povědomím o českém přízvuku, na základě kterého nás ve frontě dešifrovala jako Čechy.
Závěr pátěčního večera nám oselské autority zpestřily krátkým, ale působivým ohňostrojem.
Po ohňostroji jsme si ještě vyslechli pavlačový rozhovor lodí troubících na sebe z jednoho břehu fjordu na druhý.
A zdrhli na poslední metro, páč 8 kiláků pěšky se člověku v noci pochodovat nechce a noční autobusy jsou nejen nekřesťansky, ale zcela bezvěrecky drahé. O taxíkách nemluvě.
V sobotu jsem pak zorganizoval skromné posezení na své unimobuňce s palačinkami a jinými pochutinami a Becherovkou.
Peťa, já a Sergej, k tomu myslím že zbytky dortu s nanukáčem, který přinesli Ukrajinci.
Tolik ženských najednou jsem v posteli neměl ani nepamatuju, tak to bylo potřeba zaznamenat navěky...
I s nedostatkem alkoholu bylo na mých 12 metrech čterečních životně-prostorových veselo. Pro informaci, na snímku zleva Dalius, Sergej a Lola.
Coby environmentálně uvědomělí jsme potěmněli elektrické osvětlení a na další program si zapálili svíčky, jak je vidět na tomto velmi nepovedeném snímku.
Tohle už je foceno s bleskem. Zajímavé, že vlastně doteď nevím, jak se jmenuje slečna třetí z leva. Vpravo Frank (jeho plné jméno je mnohonásobně delší).
Snažili jsme se usnést na karetní hře, kterou bychom všichni znali nebo alespoň byli schopni pochopit její pravidla. Výsledkem byl Lucčin Záchod...
Pubertální fracek... Je jedno proč.
Ale dobrej, co...
Toto už je zaklínající čarodějnice. Lucka umí sehrát nejednu kvalitní úlohu. Škoda, že jsem nekompetentní v Harrym Potterovi, doplňte si sami jméno kohokoli z toho výpravného díla.
Víkend (jeden z posledních vhodných ke sportovním aktivitám po delší čas bez negativních zdravotních následků) jsme uzavřeli volejbalem, i když na fotce to vypadá trochu jináč.
