Nimes
Aréna byla moc pěkná, ale tak tuze chodbičkovatá, že dobu jsme pochodovali, než nahoru uplně jsme došli
Výhled z vršku arény
Aréna zvenku
Večír, když jsme kousek od kempu pořádali první karimatka párty tuze pěknou hudbu slyšeli jsme z dáli, tak vydali jsme se tam a měli tam asi nějakou pouťovou zábavu či co, ale panečku ty hráli, ne jak u nás, tak jsme tam skoro do dvou poskakovali
Další den nás vzali ráno na chvílu k moři, ale bylo tuze studený, tak mi poněkud neotužilí jsme jen u kraje pochodovali, ale spousta lidu tam naskákalo
Klára s mojí pyrenejskou muty Lenkou
Todle už nevím co bylo za městečko, nám tam zastavili u obchodu, aby jsme si mohli nakoupit, ale času moc dali, tak sem se šla kouknout kolem ještě
Další den jsme se vydali do Carcassonne
takovýhle parádní kolotoč tam měli před hradbama, stejný měli i v Avignonu a ještě někde myslim
Tady jsme nespali v žádném kempu, ale na takovým palouku se utábořili. Verča s Lenkou právě s radostí sklízí po večeři
Čtvrtý den jsme celé dopoledne strávili v Lurdech
Nad jeskyní je postavený obrovský chrám a všude kolem je spouta různých kaplí, kde v jednom kuse mše jsou
Všude byla hrozná spousta vozíčkářů
výhled ze schodiště před chrámem
Hromadné foto vozíčkářů
Z Lurd jsme se přesunuli do kempu, postavili stany a šli na první tůru do hor, jen takovou rozcvičovací na odpoledne
Byla to okružní trasa přes Cirque de Gavarnie, převýšení měla jenom 382 metrů.
Cíl byl vodopád La Gran Cascade - udává se jako nejdelší vodopád Evropy (422m), ale v Norsku jsou prý větší
Jsem chtěla po Lenkách, ať se jakože kochají vodopádem a ony mě tam místo toho v silný smích vypukly:)
Právě vyrážíme na první dvoudenku do NP Ordesa y Monte Perdido
První pohled na Rolandovu bránu
Přiběhla za náma ovce a žebrala svačiny
Verča se s ní o sváču rozdělila
V Rolandově bráně
Jestli jsem to nepopletla zas, tak výška Rolandovy brány je 100 metrů.
Maty sebou táhnul flašku, tak jsme si v bráně aj pak na vršku Perdida připili:)
Prošli jsme Rolandovou bránou a pokračovali ke kaňonu Ordesa, kde jsme stanovali a odtamtud se šlo ráno na Monte Perdido.
Kamzíci pochodovali kolem a svišti a orlosupi taky.
Tady na tom svahu jsme stanovali.
Tuze jezdila jsem celou noc dolů, jak to bylo z kopce.
Ale ze stanu jsme měli přehezký výhled na kaňon Ordesa.
Další den se někteří z nás vydali už v půl šestý na Monte Perdido
Rozednilo se brzo, tak hezký výhled na Ordesu byl
Tady byly kousek kameny klouzavý, tak řetězy tam musely být
Poslední krátká pauza před závěrečným výstupem, pěkná zima už tu byla.
Suť tu pořádně podjížděla, tož cestou zpátky asi čtyrykrát na zadku sem zkončila
Kousek pod uplným vrškem
Takovejdle pidi kousek už jen nahoru jej
Konečně uplnej vršek
Ordesa
Strááááášně dlouho dolů jsme šli, neb až uplně do kaňonu sme lezli dolu, jé dočista sem pak nemohla večír chodit, jak mě z toho klesání bolely kolena. Tož todle je vodopád Koňský ohon, nebo tak nějak se jmenoval.
Verča byla na zvládnutí sestupu velmi hrda:)
Jé tuze zapařený všeci jsme byli
Krajina kaňonu Ordesa je prý podobná Grand Canyonu, tož trochu je.
Maty je šiblý, tak dělal na šutru holubičku
Pohled z kaňonu na Perdido
Cestou kaňonem jsme potkali hrozně moc krásnejch vodopádů s nádherně čistou vodou.
Po dvoudence byl odpočinkový den, šli jsme se podívat do historické Aínsy a pak do Benasque. Tohle je Aínsa, v Benasque jsem asiže nic nevyfotila, ale mají tam největší outdoorový obchod v Evropě, tak jsme se v něm byli kochnout a na pizzu zašli jsme.
Osmý den jsme se vydali do NP Possets y Maladeta, kde je nejvyšší hora Pyrenejí Pico de Aneto, ale na tu jsme nelezli.
U chaty co byla cestou pochodoval moc kamarádský osel
U řeky na nás čekala druhá skupina, která šla jednodušší cestou, v pozadí je Pico de Aneto (ted sem na netu vyčetla, že prý má jen 3404 m, tož asi jen o 50 víc než Perdido)
Museli jsme tam přebrodit řeku, byla pěkně ledová, ale pro ty zapařený nohy z pohorek tuze příjemná:)
Pod vodopádem byla řeka mizející v podzemí, ale sem jí nějak nevyfotila.
Taull - románský kostel sv. Klimenta
pohled z věže
Druhý kostel co v Taullu byl, vevnitř to bylo hrozně hezký, taková hudba přehezká tam hrála, všem se v něm moc líbilo
Odpoledne jsme se vydali na túru k jezeru Estany de Llobreda a vodopádům nějakým
Parádní sprška od vodopádů byla
V tomhle vodopádu se podařilo Borisovi utopit GPS:)
Na další dvoudenku jsme se vydali, tentokrát do NP Aiguestortes y Estany Sant Maurici
Je to park s hrozně moc jezírkama, vodopádama a tak, no moc pěkný
Kvůli bouřce jsme nepřešli přes sedlo, za kterým jsme měli stanovat, ale přespali už tu mezi moc krávama. Byla to psina hledat takový místo na stan, který by nebylo posraný ještě:) a ty zákeřný krávy pořád zvonily zvoncama
Krásný západ slunce v horách byl.
Naši dva průvodci Mat a Boris - oba obstojně prdlý:)
hned ráno náš čekal výstup na to sedlo, bylo to zákeřný, tuze kopec
V tomhle jezeře se někteří z nás koupali, bylo to hrozně ledový, tož já se rači slunila na kameni
Tady jsme na vršku posledního takovýho zákeřnějšího sedla týdle dvoudenky, jářku zatracenej kopec to byl
Rozdělili jsme se kdo chtěl už dolů a kdo ještě na nějakou delší cestu kolem jezírek. Tu se nás na náročnější tůru vydalo asi nejmíň, už jen deset z 46 lidu.
Nohy jsme si tu krásně zchladili
Další den v městě Seu d´ Urgell
Tady aj nějaký mistrovství světa se konalo či co a takový různý závody prej
Přesunuli jsme se do Andorry, stanovali jsme v kempu v hlavním městě Andorra la Vella, tu právě Zdeňka suší prádlo:)
Poslední túra byla na nejvyšší horu Andorry Coma Pedrosu (2946 m)
Už jsme na vršku
Čtrnáctý den byl odpočinkový na plážích Costa Brava, po poledni jsme dojeli do kempu kousek od pláže, postavili stany a vydali se na pláž, hrozně moc foukal vítr, do batohu tuze písku mi nafoukalo, vlny byly parádní, tak poskakovali jsme tam dobu v nich
S mojí zájezdovou muty jsem měla mírný výškový rozdíl a moc jsme vypadali všeci srandovně, jak z těch hor jsme byli opálený podle kraťas a tryčka
Zdeňka se vrací spokojeně z moře
Večír byla v kempu výborná diskotéka u bazénu, Lenku to roztancovalo už mezi stanama, mi se vydali pak k bazénu a tancovali tam do půlnoci, neb pak přestali hrát už, tak jsme se přemístili do baru na pláž, tam byli dýl:)
Figueres - muzeum Salvadora Dalího
Navečír jsme šli se podívat na Pont du Gard, byli jsme tam naštěstí asi jen hodinu, neb to zrovna pryšlo to hrozný vedro, tak i za tu chvílu z nás pěkně teklo
Hrozně moc to uteklo a tu už poslední den je, stanovali jsme v kempu v Avignonu hned u řeky, tož jsme to měli k hradbám kousek
Po obědě jsme nacpali krosny do busu a vydali se na cestu domů no a v neděli asi v půl šestý ráno jsem už byla zas v Plzni, jej moc krátký to bylo.
