V televizi sice říkali, že bude hnusně, my jsme ale optimismus neztráceli.
Dorazily i tři vydry. I když tu neměly své vedoucí, byly poslušné a milé!
Drncáme směrem na Mnichovo hradiště. Ve vlaku se především hodně jedlo.
Polovinu všech vedoucích na této akci vměsnala na jediný snímek fotografka Venda...
...a druhou polovinu se všemi vydrami zachytil Marťas.
Ve vlaku jsme se ani nestihli začít nudit, a už abychom vystupovali.
Adam byl sice nejmenším účastníkem, ale hned ze začátku diktoval nemilosrdně tempo.
Jimi se směje, Čepice jí a Matěj bojuje s tkaničkama. Všechno v normálu.
Kdyby existovalo něco jako turisťácký bulvár, tohle by šlo na titulní stranu.
Jako první z hradů jsme míjeli Valečov. Prý se o objekt dřív starali nadšenci, jenže pak je zlí úředníci vyhnali.
Jimi si své teleskopické hole moc dlouho neužil. Hned druhý den je kamarádsky přenechal Michalovi, kterého trápily puchýře.
Kája, páreček z bulváru, Jimiho vlasy, no a pochopitelně Valečov.
Už si nevzpomenu, o čem se tak vášnivě debatovalo, ale Kristýna má určitě pravdu. Aspoň se tak tváří.
Půjčil jsem foťák zábradlí. Asi to mohlo být i lepší, ale aspoň máme nějakou skupinovku.
Na vyhlídku se šli podívat jen kadeti a Jimi. Ostatní udělali chybu, protože to tam bylo vážně pěkný.
Čepiceho fotka na facebook, do kalendáře s turisťáckými osobnostmi nebo prostě někam.
Milan a Marťas bez Milana shlížejí na kraj.
Kluci tvrdili, že to za těch deset sekund, než samospoušť vyfotí snímek, stihnu. Já tvrdil, že ne. A kdo měl pravdu? Ale asi to šlo, no.
Milan a Marťas s Milanem. Kapitán si vždycky ví rady!
Kdo vynechal předchozí skalistou vyhlídku, mohl si to vynahradit hned po pár desítkách metrů.
A bylo na co koukat...
Užili jsme si i skalnaté prolézačky, místy celkem stísněné.
První ráno v lese.
Adam se sice mračí, ale to jen tak na oko. Ve skutečnosti je veselej.
Hned dopoledne nás čekal náročný výstup na hřeben.
Viděli jsme Kost. Že jsme lakomý, tak jen zvenku.
Doufal jsem, že vyfotím nějakej karambol, ale Kristýna zklamala.
I Venda.
I Kája.
Ale pak se dostal na řadu Adam...
...a taky přešel bez zaváhání.
Nedobrovolná koupačka se teda nekonala.
Dalším významným bodem naší trasy byly Trosky. Blížili jsme se k nim za slunného, téměř letního počasí.
Nahoru ke zřícenině vystoupali jen kadeti a Jimi. A jenom Matěje jsme s Marťasem přesvědčili, aby se šel s námi podívat i na věž.
Trosky.
Kluci se sice na hrad podívali jen z úpatí kopce, bagr na desetikorunu je ale chladnými nenechal. Z Michala by byl dobrej bagrista.
Už se nám blíží druhá a poslední noc. Tentokrát jsme náš zelený přístřešek na romantické místo mezi skálami.
V neděli už nás moc kilometrů nečekalo a času bylo ažaž.
Za Hrubou Skálou jsme se dočkali dalších skalnatých vyhlídek na Český ráj.
Nebylo kam spěchat, tak jsme se kochali.
Poslední výhled jsme si dopřáli z pískovcového sloupu opatřeného schůdky.
Teda aspoň kdo měl chuť. A Adam měl a nelitoval.
Není to moc vidět, ale Kája má na sobě spoustu pampeliščích miminek. Jednou jí ve vlasech vyroste kytička.
Konečně zase všichni pohromadě. Myslím, že je to poprvé, kdy tohle zrcátko našlo praktické využití.
Koleje jsou cejchem loučení, takže ahoj přátelé a kamarádi. Příště pojďte s námi!
