Fotka sice nepodařená, ale zcela vystihující obvykly začátek našeho čunru - tentokrát v nějakém čtyřkovém bufetu před hlavním nádražím v Bratislavě.
Projeli jsme Karawanki tunelem a už jsme ve Slovinsku.
Koča pri Savici. Naše první útočiště.
Před vodopádem.
Černé jezero, Planina pri Jezeru, Planina Vogar, Stará Fužina a kolem jezera zpátky. Tak jsme si naplánovali trasu na zítra, vypadá to jednoduše, ale cesta nám zabrala víc jak 14 hodin.
Začátek dne.
Nad velkym Savickym vodopadem je k videni romanticky vodopadek.
Nad vodopád se dá i z druhé strany, leze se tam kousek i jeskyní.
Vystup k Černému jezeru.
Cesta byla jištěná řetězy.
Hučení vodopádu, které nás provázelo cely vystup najednou ustalo. Černé jezero - nádherné.
Kam dál?
Začíná pršet (jsme pod vrcholem Pršivec).
V téhle boudě jsme se schovali před deštěm a poobědvali.
Sestup k planine pri Jezeru. V chatě byl zájezd nějakych školáků.
Odpočinek - Laško nebo Union? Jiné značky piv jsme na své cestě nepotkali.
Ochrání nás pláštěnky před deštěm? Znovu totiž začalo pršet..
Za planinou Vogar, už zpět nad Bohijnskym jezerem.
Unavení po dlouhém túře - naše “ležiště”
Pohled na Bohijnské jezero z vrcholu Vogel.
V dálce je konečná lanovky Vogel.
Bledské jezero.
Aljažev dom - možné vychodisko na Triglav - odtud vedou pouze ty nejtěžší cesty.
Kovinárská koča v Krmi
Na parkovišti jsme nechali auto a vydali se nahoru na Triglav.
Pěkny nástup údolím.
Se stoupající nadmořskou vyškou ubyva stromů.
Další Horalka padla za vlast..
“Pastirsky stan” - naše obědová pauza
Šéfkuchař :-)
Pišta se zbláznil? Ne, byl se umyt u pramene.
Na fotce to sněhové pole vypadá úplně v pohodě. Ve skutečnosti bylo příkré a dlouhé.
Sníh byl hodně slehnuty, ale docela šlo traverzovat.
Nad sněhovym polem. Už nás čekají jenom skály.
Centrální pohoří Trigrav.
V červnu je fakt asi brzo, další ze sněhovych polí.
Michal se na sněhu cítil velmi nejisty.
Zbláznil jsem se?
Ne, to byl jenom pokus o herecky vykon.
Když se použije ZOOM, tak to vypadá, že se za chvíli opět sejdeme všichni 4 dohromady.
Když se nepoužije zoom, takto bude trvat trochu déle..
Že bych už nemohl?
Ale Michal je plny síly a odhodlání.
Už tam budeme. Triglavsky dom je 30 minut. Ještě že tak, žene se hrozny mrak.
Triglavski dom na Kredarici. Odtud je na vrchol Triglavu ještě 1 hodina. Dneska tam už nepůjdeme, začíná řádně pršet.
Tragéd... byla mi hrozná zima a zahřála mě až čínská polévka.
Co to znanemá? No že nemáte kouřit :-)
WC pro ženy.
Takto to vypadalo druhy den rano. Pršelo, byly 4 stupně nad nulou a foukal ostry vitr.
Za Pištou stojí Izraelec, taky se mu nechce pryč. Ale co už..
Sbohem, vrchol Triglavu nezdolán. Scházíme v mlze, dešti, větru a zimě dolů.
Znovu Pastirsky stan - schovali jsme se tam na chvili pred deštěm.
Kolem nás prošlo několik desítek supících vojáků - společné cvičení Armády ČR a Slovinců.
Cesta do městečka Bovec přes Vršič měla několik desítek zatáček. Motoru auta a řidiči Pištovi jsme dali odpočinout u ruské kaple.
Soča.
Večer v kempu Vodenca u města Bovec. Za námi teče Soča.
Dream team v neoprénech.
Lublaň.
Ranní zážitek z raftu jsme řádně zajedli.
Hrad v Lublani.
Na hradní věži.
A to je konec - zpátky v Bratislava hlavná stanica.
Pouze pro inspiraci, jídelní lístek chaty u vodopádu Savica.
