Jsem připraven, přednáška na téma "Od Věku bahna po Vzpouru mrtvých" může začít...
Záznam eposu o Gilgamešovi, 2600 l.př. Kr., kde je poprvé zmíněna Potopa světa.
Reliéf na hliněné tabulce zobrazuje Archu, na níž se zachránili vyvolení.
Hora Ararat, na jejímž vrcholu údajně uvízla Noemova archa. Průzkumné výpravy tam v ledovci našly zamrzlé podivné kusy starobylého dřeva.
Poloha hory Ararat.
Představy malířů o potopě světa.
Duhová brána otvírá vstup do nové skutečnosti.
Letecký snímek podivného obrysu lodi na Araratu.
30 km jižně od Araratu a pouhých 5 km od hlavní silnice, při hranici Turecka s Íránem, se nachází v údolí nad vesničkou Üzengilli podivný skalní útvar, jenž na první pohled připomíná loď.
Naskenovaná podoba zkamenělé lodi. Zajímavé jsou skryté dutiny v jejím nitru.
Kus dřeva, který v ní byl nalezen.
Jeden z badatelů u pozoruhodného útvaru, vyhlášeného roku 1987 jako "přírodní reservace Noemova archa".
Obálka mého příběhu, inspirovaného potopou světa. Povídka Věk bahna vypráví o dvojici hrdinů, kteří po potopě, kdy je svět ještě pokryt troskami a nánosy bahna, hledají polobožské Titány, sídlící na vrcholech hor. Na obálce souboj hrdiny Utana a jeho poloopičího přítele Enduka s obávanou Hydrou.
A podobné scény na babylonských reliéfech
Obálka knihy "Conan a tajemství mořských ďáblů", kterou jsem napsal pod pseudonymem Paul O. Courtier.
Na ilustracích Aloise Křesaly vidíme například souboj Conana s příšernými stromovými bytostmi Forbolgy, kteří se snaží větvovitými spáry vyrvat lidem z těla živé srdce.
A závěrečný Conanův souboj s čarodějem Gwarhulem - Ajgou.
Předobrazem magického města Namadolu s mého románu o Conanovi byly skutečné trosky záhadné stavby Nan Madolu, ležícího v laguně ostrova Ponape v Karolínském souostroví v Tichém oceánu.
Bizarní trosky svatyň a paláců dávných králů se tyčí z laguny a jsou nazývány "Benátky tichomoří".
Rozvaliny porůstají tropickým rostlinstvem.
Stavebním materiálem jsou z kamene vytesané trámy.
Stavby, ač kamenné, byly stavěny na způsob srubů.
Nan Madol je místo obestřené tajemstvím. Ale já jsem ho ve svém románě "Conan a tajemství mořských ďáblů" oživil a naplnil dramatickou bitvou o korunu Králů tisíců ostrovů.
Nejen obávaným dravcem, ale přímo démonickým božstvem je na ostrovech Tichomoří žralok. Příběh žralokodlaka, člověka čaroděje, schopného proměňovat se ve velkého bílého lidožravého žraloka, se stal jak součástí románu o Conanovi, tak hlavním motivem povídky Mano kanaka,
Povídku Mano Kanaka jsem zařadil do své povídkové sbírky "Bod návratu"
Příběh se odehrává mezi ostrůvky za druhé světové války, kdy u jednoho z nich se zachránila skupina amerických vojáků z potopeného křižníku.
Jenže se stanou obětí žraločího čaroděje a jeden po druhém umírají za záhadných okolností.
A tohle je dějiště novely "Hora démonů" (též zařazené ve sbírce "Bod návratu"). Vyhaslá sopka Trompul, v jejichž dutinách se skrývají příšerné, napůl lidské a napůl zvířecí bytosti.
Dnes vede divočinou k Trompulu sjízdná cesta.
Trompul, zvaný Hrbatá hora, se zdvíhá nad jezerem mrtvých Lakaru. Tady se plavili na rákosovém člunu český průzkumník v doprovodu indiána Namunkura z rodu Mapučé.
Mapučé patří mezi hrdý národ Araukánů. Obývají andské náhorní planiny na hranicích Chile.
Překvapilo mne, když jsem nalezl tuto fotografii jezera Lakaru. Přesně odpovídá popisu, který jsem si vymyslel jen na základě map, kartografických údajů a záznamů zdejších lidových pověstí.
A tentokrát apokalypsa domácího původu. "New York měl své 11. září 2001, Praha 21. červen 1689!" Tento můj historický román pojednává o největším teroristickém útoku na Prahu.
Hlavní protiníci sporu, který se stal důvodem žhářské teroristické akce v Čechách. Zde rakouský císař Leopold I.
... a jeho nesmiřitelný protivník, francouzský "král slunce" Ludvík XIV.
Praha, jak tehdy vypadala. Obrázek zachycuje jakýsi nepřátelský vpád a zmatek v ulicích. Tuto rytinu výtvarník použil podle mého návrhu na předsádku knihy.
Pozdější tažení francouzského vojska na Prahu.
Obrazy zachycující zhoubný požár, založený teroristým komandem setníka Sedmihradského, se bohužel nedochovaly. Tohle je mnohem pozdější požár věže Týnského chrámu, k němuž došlo po úderu blesku.
A moje poslední "apokalyptické dílo", novela "Vzpoura mrtvých", která vyšla počátkem roku 2009 jako knižní příloha časopisu Pevnost.
Nezodpovědný experiment šíleného vědce otevře v Čechách zónu smrti. A mladý výzkumník Pavel se bezděky stane mesiášem kultu smrti.
Lidé znetvoření radiací se bratří se zombiemi a oživlými kostrami, nekontrolovatelnému bujení propadnou rostliny, nastane příval molekulárního smogu. Hranice mezi životem a smrtí se stane zcela nezřetelnou. (Tohle je ilustrační záběr z nějakého filmu).
Ze tmy se vynořují podivné příšery.
A ještě jedna zrůda, tentokrát z obálky k mé povídce, vydané v rámci fanklubu. To je povídka ze středověku, o křesťanském misionáři, který chce proniknout do srdce posvátného pohanského háje a zničit posvátný dub. Střetne se tam ale se svým druhým Já.
