Kresba tatzelwurma v bavorské Příručce pro lovce a přátele přírody z roku 1836 (Taschenbuch fur Natur-, Forts- und Jagfreunde auf das Jahr 1836).
Nestvůra vypadá jako obrovská jedlová šiška se zlověstnou tlamou. Napodobenina tatzelwurma v salzburgském muzeu (Muzeum Haus des Natur).
Pamětní cedule u penzionu Wildschutz v Heutal u Unkenu zobrazující dva tatzelwurmy.
Obrázek na pomníčku připomíná, že příčinou smrti sedláka Fuchse byli tatzelwurmové.
Obrázek je již málo zřetelný, ale ukazuje dva tatzelwurmy připomínající ještěry sestupující k mrtvému Fuchsovi ležícímu na zádech.
Jiná verze pamětní cedule s mrtvým Fuchsem, ležícím tentokrát na břiše a kde tatzelwurmové připomínají spíše krysy.
Tajemného tvora je prý možno občas zahlédnout na skalnatých úbočích odlehlých a opuštěných údolí Alp, mimo turistické stezky.
U hory Bockartscharte v Hohe Tauern došlo v roce 1921 k zajímavému setkání člověka s tatzelwurmem.
U jezera Oberer Bockartsee jsme si zřídili pozorovací základnu.
Dlouhé hlídky v zimě a dešti byly vyčerpávající.
Ve vysoko položeném průzračném jezeře Tappenkarsee žil podle pověstí „lindwurm“.
Dočetli jsme se, že lindwurm nebyl tatzelwurm, ale jakási pohádková saň, která požírala lidi i dobytek na břehu jezera.
Expediční potápěč Danny Mackerle se chystá na průzkum jednoho plesa.
U jezírek v oblasti Oberes Murtal došlo už vícekrát k pozorování tatzelwurma. Co když se záhadný tvor skrývá pod hladinou?
Domovem „prackatého červa“ jsou nejen nepřístupné skály a jezera s ledovou vodou, ale údajně i jeskyně.
Scink uťatý (Tiliqua rugosa) se sice tatzelwurmovi velice podobá, ale žije jen v jihozápadní Austrálii.
Velemlok obrovský (Megalobatrachus maximus) by mohl být tajemným tatzelwurmem.
