Vyobrazení almase můžeme najít ve staré mongolské lékařské a přírodovědecké knize z počátku 20. století s názvem „Nádherně zdobená kniha o původu léčiv..“ Jsou to volně poskládané oboustranně potištěné proužky z ručního papíru.
Divoký člověk almas je tam na listu 119 zařazen mezi skupinu medvědů a skupinu opic.
Chlupatý tvor podobný člověku stojí vzpřímeně na skalisku a vedle obrázku je jeho jméno v tibetštině, čínštině a mongolštině.
Ve starším tibetském vydání knihy z konce 19. století je podobný obrázek, ale almas je zde porostlý dlouhou srstí.
Do míst, kde almas žije nevedou cesty. Musí se jet po stepi a poušti.
V jurtách pastevců jsme byli vždy mile přijati a pohoštěni.
Pastevec Maksim nám ve své jurtě o almasovi vyprávěl a popisoval jeho stopy, které zde nacházel jeho otec.
Almas svým vzhledem připomíná pravěkého člověka
Jediným důkazem o existenci almase jsou zatím jeho velké stopy nalézané v písku, bahně či ve sněhu.
Podle vyprávění domorodců si samice almase s oblibou unáší mongolské pastevce, aby si je držela jako milence. (kresba akad. malíř Jiří Žáček).
Desítky neprozkoumaných jeskyň ve skalních soutěskách mohou sloužit almasovi za doupě.
Hledat divokého muže ve skalním labyrintu Mongolského Altaje je zdlouhavá práce.
Překvapení může čekat za každým rohem.
