V tomto letadle bývala restaurace, teď je to spíše občerstvení a samoška. Trochu by se o to letadélko mohli starat.
Ačkoliv pršelo, vydali jsme se na hrad Trosky. Zde jsou mí rodiče s bráchou Honzou.
A toto už je pohled z jedné věže hradu Trosky.
Hlavní část hradu Trosky. Když jsem jí fotil, ještě dost foukal vítr a bylo po dešti.
Já a Trosky :-D.
Z Trosek je nádherný výhled. Když je hezky, musí být úžasný rozhled.
Věž Trosek, ze které jsem fotil předchozí fotky.
I na Troskách mají své dravce, tento byl obzvláště sympatický ;).
A toto je už hrad Kost. Foceno přes sklo auta.
Zřejmě bývalé sklípky v podhradí Kosti.
Přímo na nádvoří hradu Kost byla i replika dobového katapultu.
Toto je výhled z pláže kempu Duo Camp někdy po ránu.
Ráno bylo v kempu opravdu pěkně.
Pohled na naší restauraci v Kempu z mola.
Dá si někdo doutník? :-D
Pohled na pláž kempu.
Tak tuto podle mě krásnou fotku jsem vyfotil brzy ráno na hrázi Komárského rybníka. Krásný odraz od hladiny, že?
Zajímavá kytička, co dodat? Že neznám její jméno. :-D
Toto je Turistická chata přímo u Prachovských skal, kam jsme se právě vydali.
Opravdu bylo těžké se rozhodnout jakou trasu zvolit, uzounké schůdky vyhrály.
Prachovské skály jsou opravdu překrásné.
Jedno z údolíček mezi skalami.
Průchody mezi skalami nejsou pro každého...
Uzounké schody v Prachovských skalách, každý je neprojde. ;)
Stylová fotka s bráchou Honzou se nedá přehlédnout. :-D
Toto je spíše umělecká fotka z Prachovských skal.
Výhled mezi stromy.
Opět Prachovské skály, tentokrát s hustým smrkovým porostem.
Jedna z vyhlídek Prachovských skal.
Moje maličkost (Prachovské skály).
Na tomto snímku jsem se pokoušel vyfotit vlaječku na jednom skalním kuželu. Zkuste si fotku přiblížit.
Je úžasné, jak si voda a vítr vyhráli s Prachovskými skalami.
Kdopak na mě vyleze?
A opět Prachovské skály.
Krásný výhled na skalní kužely Prachovských skal.
Ačkoliv nebylo úplně jasno, výhled z Prachovských skal byl i tak dobrý.
Tak toto jsou schody vedoucí k jedné vyhlídce, která stojí u bývalého vchodu do Prachovských skal.
Všem se nahoru nechtělo, ale myslím, že vylezli všichni.
Trochu jsem uvažoval, jestli ten "kamínek" nespadne. (též z Prachovských skal)
Tam kde se průrvy kříží... (Prachovské skály)
Bližší pohled na "padající kamínek" v Prachovských skalách.
V údolích Prachovských skal bylo poněkud chladněji, ale při výstupu se i tak člověk dost zahřeje. ;)
Další z Prachovských skal.
A to už je totem u konce naší výpravy Prachovskými skalami.
Výhled ze Hrubé skály.
Z Hrubé skály jsou vidět i Trosky. Najdete je?
Táta Libor na věži Hrubé skály. Jsou vidět i Trosky.
Z věže Hrubé skály je opravdu pěkný výhled.
Pohled z věže Hrubé skály. Je vidět jídelní sál a v pozadí jsou Trosky.
Nádvoří Hrubé skály je v dobrém stavu. Je zde krásně vidět budova s jídelním sálem a kašna.
Hlavní vstup do Hrubé skály.
Průjezd k Hrubé skále.
Večerní obloha u Komárského rybníka byla nádherná.
Skály u Drábských světniček.
Cesta k Drabským světničkám.
Impozantní skalní útvar u Drápských světniček.
I takovými slujemi jsme stoupali do skalního hradu Drápské vesničky.
O strmé skály nebyla nouze.
A toto už jsou Drábské světničky. Je zde mnoho vytesaných "světniček". Doporučuji navštívit.
Výhled z Drábských světniček. Některé cestičky už byly tak prošlapány, že je na ně vstup omezen.
Skalní bloky u Drabských světniček.
Honza uvažuje, jestli se mu do vyšlapané rýhy vejde noha. Uznávám, že jsme byli trochu mimo běžně dostupné části. ;) Opět jedna z částí Drábských světniček.
Věřili byste, že v této skále je hned několik místnůstek Drápských světniček?
Pohled z nejvyššího místa Drábských světniček.
Další z pohledů na skálu s Drábskými světničkami.
Impozantní skalní bloky u Drábských světniček.
Drábské světničky jsou opravdu úžasné místo, kde si můžete prolézt opravdu skoro vše.
Táta Libor se rozhlížel do širé krajiny... (Drábské světničky)
To jsem opět já - na jedné skále Drápských světniček.
Po dlouhé cestě jsme se dostali na místní vrcholek s názvem Mužský. Je z něm opravdu skvělý výhled.
Z vrcholku Mužský bylo vidět, jak nedaleko dost prší.
Na vrchol se vyšplhala i moje ségra Helča. (Vrcholek Mužský)
Část vrcholu Mužský, v pozadí je doznívající déšť.
Po výstupu na Mužský vrchol byli všichni tak trochu unavení. :-D
Výhled z vrcholu Mužský. Tam kdesi v dáli je vysílač Ještěd.
Zde jsem se pokusil vyfotit prolétající letadlo. Je vidět i část mohyly na vrcholu Mužský.
Mohyla na vrcholu Mužský.
Na to, že jsem se fotil sám, ta fotka vypadá docela dobře. ;) (Vrchol Mužský)
Jen co jsme sešli z Mužského, narazili jsme na oslíky. A to by nebyla naše rodinka, aby je řádně nevyhladila. :-D
Kozy u Krásné vyhlídky.
Kůzle. Co dodat? :-D
Detail krmení kůzlátek. Byla opravdu sladká. Ne, já osobně jsem je neochutnal.
Výhled ze skal nedaleko Drábských vesniček.
Brácha Honza na skále.
Další z mnoha krásných výhledů.
Nedaleko Drábských světniček můžete spatřit i tyto skalní útvary.
I na skalách rostou stromy.
Mezi skalami...
Expedice ve skalách. :-D
Skalní útvar na parkovišti a na něm brácha Honza.
Naše autíčka. ;) (to vzadu už ne)
Drsný horolezec :-D.
Opět má maličkost.
Další z krásných květin.
I faunu občas fotím... Co to asi bude za druh?
Nádherný výhled ze skal.
Pcháč oset. Doufám, že jsem té rostlince nepopletl jméno. ;)
Výhled mezi stromy byl uchvacující...
Parta na pochodu, v čele s bráchou a opičkou.
Tento nekonvenční dopravní prostředek bych chtěl mít doma.
Pohled na Komárský rybník.
Pohled na skály u Komárského rybníka.
Honza - můj brácha. Tak takhle člověk vypadá, když má opičku. :-D
U Komárského rybníka můžete narazit i na tyto překrásné vážky.
A toto je už hrad Valečov.
Hrad Valečov je opravdu zajímavý.
Jedna z mnoha chodeb hradu Valečov.
Pohled na Valečov od bývalých skalních obydlí.
Máma Helena se ráda taky sklouzla. :-D
A za ní hned táta Libor. Ten už ale moc neklouzal.
Když už jsme byli u Valečova, nemohli jsme vynechat ani návštěvu místních skalních obydlí. Táta Libor je zde pod jakýmsi schodištěm.
Cestou jsme narazili i na vyrytou hlavu.
Chodba ve skále hned u hradu Valečov.
Do chodby se vyšplhal i Honza.
Ve sklepení hradu Valečov na nás číhalo ukryté zvíře. :-D
Část hradu Valečov.
Chodba u hradu Valečov nebyla jen chodba, ale je to částečně i místnost. Ve východu je táta Libor a máma Helena se směje z "okénka".
Když už se tam máma dostala, musela také slézt. (pozn. opravdu se jí to podařilo)
A to už byla skoro dole.
Jeden ze vstupů do hradu Valečov. Tento byl ovšem pro návštěvníky uzavřen.
Další pohled na chodbu u Hradu Valečov.
