Cyklostezka podél kanálu du Midi (mimochodem velmi zajímavého technického díla) je nejstarší dálkovou cyklostezkou v regionu. Postupně je propojována s dalšími cyklostezkami, takže dnes k propojení Atlantiku se Středozemním mořem chybí asi dokončit asi jen 80 km cyklostezek.
Stezka je hojně využívána, takže u zdymadel často vyrůstají hospůdky.
K vybavení nechybí ani pitná voda a záchody.
Směrovky pěšího turistického značení.
Stezka je vzorně udržována, nedávno dostala kompletně nový povrch. Údržbu usnadňuje fakt, že většina dálkových cyklostezek je zařazena do sítě silnic II. třídy – silniční správy departementů mají větší prostředky než obce.
Po stavebních pracích je třeba stezku i uklidit.
Hlavně v příměstském úseku často bývá vedle stezky souběžná cesta pro pěší. Každý si ale chodí či jezdí jak chce, nikdo se to nesnaží regulovat nějakými značkami.
Zde se stezka mezi stromy nevešla, lidé si vyšlapali pěšinu.
Ke Kanálu neodmyslitelně patří platany a hausbóty. V pozadí klenutý most z cihel.
Opět hausbóty a neformálně dělená stezka.
Technická zajímavost: most přes boulevard periphérique.
Tam dole je opravdu šestipruh.
Vrata umožňující "vypustit most" pro případ revize či havárie. V pozadí most pro autobusy a cyklisty - viz galerii "Rangueil".
Z boku je trochu lépe vidět "vana" mostu.
Ještě jeden pohled zpátky, v pozadí je vidět periphérique.
Narozdíl od Rokytky se na vazby do území nezapomnělo.
Pomalu se dostáváme do zástavby, ale stezka má pořád spíše extravilánový charakter.
Oddělení stezky od místní komunikace.
Napojení všemi směry: vpravo pokračuje stezka do centra, vlevo vyústění do uliční sítě, uprostřed nájezd na lávku.
Totéž místo z jiného pohledu.
Oddělení stromořadím od místní komunikace
Příčné vazby.
Pokračování stezky podjezdem, nebo po chodníkostezce a do provozu.
Táž křižovatka z druhé strany, kde je přímé zapojení do křižovatky bez použití chodníku. Ten náklaďák vyměňuje lampy VO.
Prořezávání stromů se bez techniky neobejde.
Lávka přes vjezd do přístavu. Všimněte si, že je na kolečkách – když chce proplout loď, s lávkou se odjede o kus dále.
Detail pojízdné lávky.
Podjezd tentokráte pod tratí – vpravo opět pokračuje stezka, vlevo napojení do uliční sítě.
Další příčná vazba – prostorově poněkud stísněná, ale funkční.
Maison du vélo (neboli cykloporadnoopravnoprodejnopůjčovna) je atraktivně umístěna u přístavu. Zajímavou nabídkou je "oprav si sám" – zdarma ti půjčí nářadí, případně poradí co a jak.
Vodící desky upozorňují na vjezd a současně brání parkování.
Tady už jsme opravdu ve městě. Přerušovaný zvýšený obrubník brání parkování a současně umožňuje kdekoli najet do vozovky.
Nádech a šup pod vodu.
Jak se blížíme k nádraží Toulouse Matabiau, je už dost vidět, že nejsme na pravé cyklostezce, ale oplechovaném chodníku.
Pozor na schody, aneb tudy si cestu nezkracujte.
Podjezdy pod historickými mosty v centru jsou stísněnější, takže jsou cyklisté varováni šikanou.
Dopravní cyklisté dají spíše přednost HDP, ale dá se i mimoúrovňově.
Akorát je třeba si dát pozor na hlavu.
...a na vodu.
Tady je šikana poněkud zbytečná.
Zato most je zajímavý industriál.
Opustíme kanál a podíváme se na stezku podél říčky Hers. Lávka je zúžena – dost se tím ušetří a provoz tu zas tak silný není.
Nenormový leč bezpečný podjezd, vpravo pak napojení na místní komunikaci.
Konec greenway a směrovka – i dopravní značky zdůrazňují ekologický charakter cyklistiky.
Stezka se trhá, je třeba na to cyklisty upozornit.
Vodící tabule jsou dle mého názoru vhodnější a bezpečnější než zábradlí – zejména v noci.
