Úsporná značka pro cykloobousměrku. Všimněte si také francouzsko-okcitánských názvů ulic. Regionální identita je v módě, i když tak nikdo nemluví.
Obousměrné cyklopruhy v jednosměrné ulici.
Takto vypadá jejich ukončení v křižovatce...
... pro jistotu s důkladnými ostrůvky.
Samoobslužná půjčovna kol na bulváru – hradebním okruhu.
Bus&cyklopruh přechází před křižovatkou v cyklopruh.
... a řadící pruhy s prostorem pro cyklisty.
Cyklisté si mohou vybrat – buď "rychlý" vyhrazený pruh pro autobusy, nebo klidnější leč parkujících aut plný obslužný pás.
Možnost volby platí i v křižovatkách. Pokračování hradebního okruhu je díky široké zelené promenádě uprostřed mnohem příjemnější...
... my však odbočíme na rue de Metz (dříve decumanus maximus) – již od dob Římanů hlavní východozápadní osu Toulouse...
... která byla radikálně přerozdělena ve prospěch veřejné dopravy.
Šachovnice upozorňují na křížení s buspruhy.
A auta směrově nemají moc na vybranou.
Pohled na severojižní rue Alsace-Lorraine, proraženou na konci 19. století. Severní část je pěší zóna (v záběru výjezd pro cyklisty).
Jižní část má osvědčené uspořádání dva bus(+cyklo)pruhy a uprostřed jednosměrně IAD.
Nacházíme se na Esquirolu (foru Tolosae urbis), dnes přestupnímu uzlu metro-bus.
Přes souběh s metrem je to nejzatíženější autobusová spojnice. Signalizace umožňuje autobusům plynule si najet doprostřed vozovky, protože vyhrazený pruh mění svoji polohu.
Pont Neuf je přes svůj název nejstarším mostem v Toulouse.
Buspruhy jsou zde umístěny po straně.
Prudký zlom nivelety mostu. Velmi nešťastné je plastické oddělení chodníkové cyklostezky s podélnými drážkami.
Za mostem vlevo je autobusové obratiště s parkovou úpravou.
My však pokračujeme přímo na levý břeh Garonny.
Vyústění cyklostezky směrově nic moc, alespoň je to bez výškového rozdílu.
Přichází lahůdka: z autoobousměrky cykloobousměrka.
Uprostřed je jěště vidět vyfrézovaná dělící čára.
Ale už jsme na St. Cyprien a je třeba se vrhnout do provozu.
Pro opačný směr mají cyklisté představný prostor a plynulý nájezd do protisměrného pruhu.
Vrátíme se zpátky k mostu. Cykloobousměrka na rue de République je sice jen 0,5 km dlouhá, vzhledem ke své klíčové poloze a silné dopravě je však opravdu k nezaplacení.
Na křižovatce nechybí signál pro cyklisty jako čtvrté rameno, a to bez tlačítka.
Ještě jednou most a lom nivelety.
Elektrický minibusík, co krouží jezdí po centru a zastaví na znamení kdekoli.
Most je velmi pěkný, stojí za to se na něj podívat i z boku. Kruhové otvory v pilířích nejsou pro krásu, ale pro zvýšení průtočného profilu.
Pont St Michel – i na šestipruhové komunikaci si cyklista může vybrat, zda pojede v buspruhu či po chodníkové cyklostezce.
Možnost volby na malé okružní křižovatce: cyklopruh nebo cyklostezka.
Tohle sice s cyklisty nemá nic společného, ale je to krásný příklad miniokružní křižovatky s vzrostlou zelené.
Pravda, dodávky to občas nevyberou napoprvé – od toho jsou tam ty kamenné stíny.
