Paříž je spojována s mnohými klišé - od jemné francouzské arogance ...
... přes romantické a multikulturní město ...
... eleganci ...
... až k "umění žít".
Jak je to ale s dopravou?
... včetně té cyklistické.
Objevil se tu vetřelec.
Vélib! Stačí platební karta, na které je k dispozici 100 Euro (neodečte, pouze ověří) a přímo v terénu u stojanů provést registraci, kde obdržíte osobní číslo, PIN a doklad se všemi údaji. 24 hodin denně, 365 dní v roce, do půl hodiny jízdy zdarma, s možností prodloužení a případnou radou, kde je v okolí volno, když je parkování obsazené.
Zprvu podceňované - dnes velmi oblíbené a vysoce efektivní: veřejná jízdní kola, kterých je 20 000.
Jsou v podstatě na každém rohu ...
... před každým úřadem.
S vysokou poptávkou (hlavně po ráno směrem z kopce - třeba z Montmartre).
V kopcovitých územích se někdy hromadí kola pod kopcem a nahoře je prázdno. V každou denní dobu je tomu však jinak. Proto je nezbytná i výpomoc v podobě servisního vozidla, jehož osádka vedle redistribuce strojů provádí i samotnou údržbu kol.
Není to však jen o samotných kolech.
Důležitá je infrastruktura.
...a respektování se navzájem.
Vzdělávání ...
... výchova (nejen) dětí ...
... i ostatních řidičů ...
Je důležité nabídnout prostor i jiným dopravním prostředkům.
Kolo se do Paříže vrátilo s plnou parádou.
Pohyb na jízdním kole se stal každodenní součástí života.
Po mnoha experimentech (separovat / neseparovat) ...
... postupně Francie (a především Paříž) nachází řešení!
Příklad zákazu cyklistů v BUS pruhu (mírné stoupání=cyklista zdržuje autobus). Doporučená je pak pro cyklisty jednak jízda vlevo - v samostatném pásu a jednak jízda vpravo - s automobily. Tento profil ještě není úplně ideální. Tedy znova a lépe.
... Francouzi zjistili, že nejefektivněkší a nejbezpečnější řešení pro cyklisty v městě, jako je Paříž, je VHODNÉ SDÍLENÍ PROSTORU (např. časové omezené vyhrazené pruhy slouží mimo špičku dopravní obsluze).
Jednosměrná komunikace a v ní separovaný přikázaný obousměrný cyklopás.
Předsazený prostor pro cyklisty v jednosměrce.
Nepřímé odbočení vyznačené "piktogramovými koridory".
Odpoveď na otázku - co když skončí cyklopruh, je jasná: "když znáš pravidla a používáš mozek, nemáš problém".
I v Paříži se krade (jako ve Vídni).
Začátek sdruženého pruhu.
Cyklisté do protisměru (pro našeho "odborníka" zatím věc N E B E Z P E Č N Á).
Upozornění na cyklisty v protisměru (doufejme bude i v naší české novelizované prováděcí vyhlášce).
Přerozdělení prostoru pro parkování (taktéž pro našince věc nemožná - automobilisty usurpující).
Otázka pro českého politika, inženýra i úředníka: víte proč se cyklisté smějí a motoristé mračí?
Protože jedni z nich se cítí svobodnější.
Díky neustále zvyšující poptávce jsou stání pro Veliby postupně rozšiřována. Žádné tunely, nebo magistrály - pomocí kol a vhodným přerozdělením prostoru je řešena část pařížské dopravy. Zajímavý byl pohled na interaktivní tabuli, kde byly barevně odstupňovány dopravní stupně zatížení. Okruh se dusil, bulváry dýchaly.
Pražáci v akci: "tak kolik to bude v Praze ... v Brně, v Jablonci, v Pardubicích....?"
Zásadní značka: Žádný příkaz, ale "DOPORUČENÁ ČÁST KOMUNIKACE PRO CYKLISTY".
Opuštěná chodníková stezka pozbyla smyslu. Nikdo po ní nejezdil, tak byl vytvořen cyklopruh ve vozovce, kudy samozřejmě jezdili cyklisté i před tím. Chodník dostal smysl - zůstal chodníkem, ne stezkou.
Údržba - jedna z dalších zásadních podmínek funkčnosti.
Opět doporučená stezka, cyklisté mohou i s auty ve vozovce ... a proč ne?
Přejezdy jsou podbarveny zeleně a často zdůrazněny stavebně - třeba zapuštěnou obrubou (odbočující auta dávají přednost cyklistům - jedoucím v přímém směru). U nás toto lze taktéž (kromě zelené barvy) a záleží jen a jen na vůli projektanta. Normy i legislativa, na kterou se tak rádi vymlouváme, toto umí.
Cyklorest.
Kolo není sociální dopravní prostředek - je to nezbytnost.
Průjezd řízenou okružní křižovatkou je naprosto přirozený (třeba i pro matky s dětmi).
Průjezd kolem středového prstence okružky je zážitek.
Mohu osobně potvrdit.
Opět stezka, co pozbyla smyslu.
Paříž má snahu mít ucelenou síť tzv. chráněných stezek.
Dopravním jazykem: "chráněné stezky" mají sloužit jako cyklistické páteřky ve smyslu rekreační + chráněné dopravní funkce.
A nemusí sloužit jen cyklistům.
Důležité jsou návaznosti na okolní ulice jednoduchými stavebními detaily.
Předsazený prostor bez stop-čáry (cyklista je vnímán jako plnohodnotný element dopravy).
Před úřadem.
Zrušená železnice. V ČR by to byla stezka pro cyklisty, v Paříži je to promenáda pro chodce navazující přímo na bydlení. Cyklisté patří do ulic!
Komfortní lávka (v ČR bychom zůstali pouze u torza v podobě ramene vlevo).
Vysoký sociálně-společenský potenciál pro spodní nábřeží (festivaly, akce, místo pro setkávání) ... dříve parkoviště ... tento relikt dob dávno minulých lze ještě dnes sledovat na Praze 5.
Stezka uprostřed nového bulváru (realiaze před třemi lety) ...
... a letos realizované pruhy pro BUS a CYKLO. V jednom profilu dvě řešení pro cyklisty není zbytečný komfort, ale nezbytnost. Dostavuje se okolní zástavba, pruhy se cyklisty naplní jako jinde v Paříži.
Cyklisté si mohou vybrat: chráněnou stezkou uprostřed, avšak bez návazností, nebo v oddělených pruzích s bezpečnějšími návaznostmi na cíle.
Hlídané B + R (čili bike and ride) u stanice metra na předměstí.
S místními cyklokoordinátory z Villes cyclables, kterým tímto velmi děkujeme za cenné rady.
Vnitřní Paříž zvedla za poslední 3 roky každodenní podíl cyklistické dopravy z 0,01 % na 4%! Zatím!
u metra
Cyklisté jsou drzí - mohou i do garáží ...
Jezdí trapně jako Nizozemci ... v saku.
...v džínách podél Louvre.
... nebo dokonce i skrze Louvre
... mezi auty v kostýmku
... vskutku velmi drze - mimo stezky! Co na to ÚDI?
Návyků z aut se těžko zbavuje.
... na nákupy
... za kamarády na petanque
hlídané parkoviště
... a nepotřebují k tomu už ani pruhy, stezky atd. Čím to?
Cyklisté jsou zde považování za někoho mezi chodcem a motocyklistou.
Vnímat cyklisty znamená vědět o nich a předpokládat jejich výskyt v určitém místě. K tomu slouží především "značený koridor pomocí piktogramů" tzv. cyklopiktokoridor čili "pikťák".
Kadence má svá pravidla.
"Povinnost použít" zde není tak striktní jako v našich podmínkách (místo příkazu je použito doporučení, protože do navazujícího levého odbočení je třeba si najet přímo (viz další fotografie).
Toto opravdu neznamená, že se cyklistá má před stojícími automobily na červenou přesouvat, když chce odbočit vlevo. Doleva si najíždí již daleko před křižovatkou. Toto třeba stále u nás na východě nechápeme.
Piktogramy mohou vyznačit hlavní a vedlejší směr (když se nestačíte podívat před křižovatkou, kdo má přednost, poznáte to i přímo v křižovatce).
Sdružený BUS-CYKLOPRUH (vlevo) vs. doporučená část komunikace pro jízdu cyklistů (vpravo). Cyklista si může vybrat.
I průtah městem má svá integrační opatření pro cyklisty. Takto bude vypadat povrchová část nad pražskou Blankou. HA!
Do tunelu však nesmí cyklisté ani v Paříži. To už by bylo moc.
Pilotní realizace stezek ... takto měly vypadat mnohé ulice Paříže. Nestalo se. Sdružené pruhy a samostatné cyklopruhy zvítězily.
Pro cyklisty důležitý detail!
Jezdí se i po Champs Élysées.
V neděli jsou uzavřeny některé centrální jinak ryze motorové autostrády.
Nábřeží ožívají, Pařížané se nadechují.
..a přesedání z horských kol na městská je najednou samozřejmostí.
Sdružené pruhy mají ve stoupání své mouchy - v úzkých profilech mohou někteří cyklisté zdržovat veřejnou dopravu. (Přesto není použit klaxon).
V časové prodlevě mezi autobusovými linkami mají cyklisté v podstatě svůj až 4metrový koridor.
V Paříži se dá jezdit zadarmo. Do půl hodiny se totiž dá projet skoro celá vnitřní Paříž z jedné strany na druhou.
Kolo je prostě coool! Jak říkají Francouzi.
Zprvu nepopulární kroky v dopravě se ukazují jako funkční. Voliči jsou nakonec spokojení. Co na to naše technokratické smýšlení? Fotografie: Květoslav Syrový (a 4x: monsieur Tomáš Cach a modelka mademoiselle Petra), Vzkaz pro PR MHMP: jakékoliv uveřejňování fotografií podléhá autorskému zákonu.
