Amsterdam je město pověstné "grachtovým" čili "kanálovým" urbanismem, ...
... zapamatovatelné všudypřítomným režným zdivem ...
... přístavní atmosférou ...
... proslulostí květinových trhů ...
... zahrádek restaurací, které jsou hledištěm ...
... (ve kterých si musíte mnohdy vybrat jídlo v místním jezyce - mimochodem výběr naslepo je mnohdy příjemné překvapení. Účel je jediný - přátelský pokec s obsluhou )...
... kde jevištěm je ulice ...
... a grachty plných hausbótů a hausbóty plných pohodových lidí ...
... a samozřejmě volným spásáním trávy, ...
... po které se trochu hůře parkuje.
V Amsterdamu je velmi proměnlivé počasí ...
... přesto u hlavního nádraží narazíte na parkoviště s 6.000 jízdními koly. Opět je přeplněno.
Najít svůj stroj - to chce pamatováka.
.. když se hledání nezadaří, tak je zřejmě odtáhnuto (pro parkování mimo vyhrazený prostor)...
"... nebo je v patře? Kam jsem ho jen... ?"
"No nic ... koupím si za 100 euro jiné".
V šedesátých letech tu šířila osvětu nespokojená skupina lidí říkajících si PROVOS. Pohodové pouliční heppeningy postupně vyústily v policejní pendrekové akce.
Zde, na náměstí Dam, často přihlíželi obědvající novináři policejním zásahům. (toto není cyklojízda, to je všední dopoledne jednoho podzimního dne roku 2008).
Postbeatničtí PROVOS upozorňovali na nebezpečí návykového konzumu přízemních lidí. Starší nespokojení lidé, kterým byly od války slibovány změny, se postupně přidali. Uvědomili si, za co vlastně za války bojovali. (fotografie je ze sobotního rána poblíž proslulého klubu Melkweg).
V roce 1966 získali Provos křeslo v komunálních volbách. Vznikly "Bílé plány", což byly projekty na ochranu životního prostředí a řešení kolabující dopravy. Postupně se začala formovat nizozemská kulturní revoluce, která měla vliv i na školství a celospolečenské uspořádání. Díky "bílým plánům" se zamezilo sanacím celých území, radiálním silničním tahům apod. ... odsud se zřejmě rozšířila i bílá kola v ulicích.
Dalším navazujícím hnutím (postupně pronikajícím do zastupitelstva) naslouchalo čím dál více občanů Amsterdamu. Následná 70. léta pak definitivně zamezila pokračující výstavbě kapacitních radiál směrem k hlavnímu nádraží. Vytvoření příjemného centra, kde mohou lidé v klidu žít, pracovat a nakupovat bylo široce vítáno.
Přelom let 70. a 80. byl opět plamenný (barikády squatterů proti autoktratické vládě, která zastávala politiku "růst pro růst"). S přívětivým starostou byly plány na obrovské garáráže v srdci města a bourání starých částí města pohřbeny. Ač to zní pateticky: výsledkem je Amsterdam nejen cyklistický, ale především kulturní a životu skutečně přívětivý.
Současnost: Amstrdam je město plné (pro nás) bizardních modelů jízdních kol (toto je např. trojmístný rodinný sedan)...
... rodinné kolo (chůva a dvě děti),
... nákladní
... zamilované
... nákupní
... trojmístné
... pracovní.
Parkoviště u stanice příměstské železnice. Amsterdaňan má často více kol. Na každém konci oblíbené nebo potřebné stanice jedno, včetně zámku, který je tam nastálo.
Veřejná doprava vs. jízdní kola se snáší velmi dobře. V pozadí špek pro naše dopravní podniky - zastávka na mostě.
S jízdou mezi kolejnicemi není problém.
Tzv. "splítka" v pěší zóně. V Praze by se taktéž uživily.
Proboha! Kde je místo pro auta??? (Původně zde měla být jedna z městských radiál - kolem pivovaru Haineken)
všudypřítomná Policie
Pěší zóna
Víceúčelové pruhy - primárně určené pro cyklisty, do kterých mohou i ostatní vozidla.
Život v předsazeném prostoru před křiřovatkou.
V úpravách pro nevidomé jsme však stále nejpreciznější - vedeme i před Nizozemskem...ale jen těsně.
O polední přestávce třeba na rande,
nakoupit,
nebo rozjímat.
Z centra jste za 20 minut šípovou lodí u Severního moře.
Jak jinak, jsou tam koloviště.
Přívoz zdarma (přes severomořský průplav jste hned v centru).
... u kterého jsou cyklistické boxy samozřejmostí.
s vybaveným interierem
bez komentáře
Předměstí jen plné víceúčelových pruhů,
s nenápadně řešenými odbočeními do vedlejších ulic - kdo má prioritu je zde jasné,
víceúčelový pruh podél zálivu zastávky.
Z předměstí se často k centru přibližuje lodí a pokračuje na skládačce. Tahle loď je ale k docela jiným účelům.
Je ale čas sednout na kolo (pujčení za 10 Euro na den).
Centrum je spojeno s okolím systémem stezek - chráněných koridorů (na fotogarfii je neviditelná odbočka do vedlejší ulice řešená přejezdovým prahem - kdo zde má prioritu je všem naprosto jasné).
Místní plošná obsluha je řešena zklidněním, např. tzv. "dusítky".
vilová zástavba a stezka podél řeky
hromadné bydlení a opatření v křižovatkách řešeno opět přejezdovými prahy
zpět v centru - nábřeží
cyklistická signalizace na okruhu pro jistotu předchází motorovou
soukromé parkování
za zastávkou
cyklistická ulice
... jako prostě bude pršet!
Pětiminutový déšť
... nikoho nerozhodí.
Kdyby náhodou zde něco stálo...tak to objedu.
To je v Bráníku?
Přívětivé obrubníky, podél kterých to můžete naklopit - aniž byste jeli metr od něho.
Nepřímé levé odbočení.
zklidnění dopravy
Zdůraznění přednosti cyklistů a chodců umístěných na přejezdovém prahu - dokud bude věkový průměr našich projektantů 56 let, jsme s podobnými řešeními stále v pytli.
velmi důlěžitý detail
dost nebezpečná separace - konečně něco částečně špatně! cyklista se drží od nebezpečného obrubníku v přiměřené vzdálenosti. Bohužel by se zde ale jinak parkovalo auty. Které dopravě se nabídne prostor, ty ho hned zaplní. Amstrdam je plný kol, Praha aut (čit out).
Tady už to skoro naštve...kamenický detail. Nervozita stoupá, začínám být trochu závistivý, jak se v Nizozemsku pečuje o cyklodopravu!
Doufám, že naše sloupky na výzvu nebudou osazena tlačítky ala 60. léta, kdy v zimě musíte sundat rukavice, abyste "namáčkli" . Zde jen mávnete těsně před diodami.
Nákupní centrum. Čtyři řady jízdních kol v Nizozemí vydají za dvě patra podzemních garáží v ČR. Dál raději nebudeme počítat, kdo si jak rujnuje veřejné rozpočty.
Když toto řešení porovnáme s Barcelonou nebo Budapeští, tak je to myslím jasné - musí se umět použít. "A" čili Amsterdam je správně. Musí to být Š I R O K É!
Svislé značení se v zahuštěném prostoru moc nevnímá, jezdí se dle vodorovného. Všudypřítomné bílé trojúhelníčky sdělují, kdo má přednost.
Vodící linie pro nevidomé z jízdních kol.
Trochu zvětšené Malostranské náměstí - na vhodných místech dlažBa ustupuje asfaltu - kvůli bezpečnosti. V Praze máme první řešení v křižovatce Milady Horákové x Pelléova.
Brzy ale začnou jízdní kola překážet.
Pořád ale prý lepší než auta.
moto-jednosměrka / cyklo-obousměrka
bezpečností odstupy zvýrazněné někdy také moc nejsou (jako ve Vídni)
Obchvatová stezka podél rampy navazující na silniční okruh (vysvětlete to našemu ŘSD).
Při seznámení s historií Amsterdamu člověku dojde - o kolik let jsme jinde (a není to napřed).
.. a nakonec trocha Amsterdamské reality (vítr jim tam nahrazuje kopce - a přesto se jezdí a na nic nevymlouvá). Fotografie: Květoslav Syrový Historické podklady: Lonely Planet, Rob van Driesum, Nikki Hall
